Rozveselte si dovolenou barvami

Burano najdete asi 7 km od Benátek a cesta k němu zabere přibližně 40 minut benátskými motorovými čluny vaporetti, což jsou takové vodní autobusy. Za jeho vznik můžeme pravděpodobně vděčit Římanům a následnému obydlení lidí z Altina, což bylo někdy kolem 6. století. Jak ostrůvek dostal své jméno se úplně neví, existují dvě verze. První říká, že pojmenování dostal podle rodiny Buriana, druhá tvrdí, že první osadníci přišli z ostrova Buranello, který je asi 8 km jižně.

Ať tak nebo tak, dnešní ostrov je ukrytý mezi vodními kanály a svým obyvatelům nabízí poměrně klid před ostatním světem. Krásně malované řadové domky, malé loďky kotvící před každým z nich, ozdobné truhlíky s květinami v každém okně, lehký vánek prohánějící se po celém ostrově a spousta židlí a laviček vybízejících k úžasné odpolední siestě. To je Burano.

Ostrůvek je také známý všem filozofům a umělcům právě díky své uvolněné atmosféře, která doslova vybízí a inspiruje k tvořivosti. O klidu ani nemluvě.

S barvami na domech to ale není nikterak jednoduché. Obliba nejspíš pochází z dob zlatého věku, a pokud chce někdo použít na svůj dům barvu, musí nejprve požádat vládu o schválení. Ta mu následně oznámí jaká barva a jaký odstín je možný použít.

Ostrov Burano je znám i výrobou krajek, které sahá až někam do 16. století. Tehdejší ženy vyráběly krajky, které se následně prodávaly. Největší světový ohlas zaznamenaly ale krajky po návštěvě Leonarda da Vinciho, který v roce 1481 ostrov navštívil a koupil krajky pro oltář v Duomo di Milano, tedy pro gotickou katedrálu v Miláně. Díky tomu byla následně krajka vyvážena do celé Evropy. Po čase obchod začal klesat a byl znovu oživen v roce 1872, kdy byla otevřena škola krajek. Vývoz už ale nikdy nebyl tak velký, protože na ostrově se krajky vyráběly tradičním způsobem a tím pádem byla výroba velmi časově náročná a drahá. Nicméně dodnes jsou vyráběny ručně a velmi kvalitně. Suvenýr v podobě krajky je tak pro každého návštěvníka samozřejmostí.

Kromě muzea krajek nabízí Burano, která má vysokou hustotu obyvatel (více než 13 000 na km²), i další zajímavosti. Např. kostel San Martino, v jehož věži je zvonice s malováním od Giambattisty Tiepola (z roku 1727).