Chcete doma vládnout? Vezměte si Japonku!

Japonky nejsou velké, nemají vysoké nohy, většina z nich má malá prsa a navíc vypadají skoro stejně (ostatně to samé říkají o nás). Přesto je dost mužů, které jejich drobná postava přitahuje. A krom toho, že k nim můžete cítit i jakési mateřské pudy nebo ochraňující povinnost, jsou naprosto nekonfliktní, milé, přátelské, laskavé a svého manžela (pána) bezmezně uctívají.

Manželství a tradice
Za jejich povahou je tradice. Samurajské tradice. V těchto dobách, které trvaly více než sedm století, bylo jejich jedinou povinností se starat o rodinu a o děti. Bez dovolení nesměly mluvit, sednout si a nikdy nesměly odporovat. (Na japonském venkově jsou tato pravidla v platnosti dodnes.) Svobodná žena musela bez protestu poslechnout svého otce, vdaná žena manžela a vdova syna. Nikdy nesměla být ironická, odmlouvavá a nevychovaná. Když se manžel vrátil domů, musela se o něj postarat – svléknout ho, omýt a uložit na lože. To vše s příjemným úsměvem.

Japonská žena nemá většinou přátele. A pokud ano, může si s nimi jen psát. Ani rodiče po svatbě příliš nenavštěvuje. Nikdy nepije alkohol a nechodí do společnosti, a to ani v doprovodu svého manžela. Intimní styk má s manželem většinou jen z důvodu zplození potomka. Muž dává víc přednosti kamarádům a placenému sexu.  Žena tak nemá v Japonsku zrovna lehké postavení. Oproti tomu drží pevně v ruchách rodinný rozpočet. Starost o peníze je totiž pro muže ponižující, takže manželce odevzdají vše a nechají si jen kolik potřebují. Není zvláštností ani to, když jim manželka nějaké peníze přiděluje jako kapesné.

Manželka se dá z japonštiny přeložit jako „ta vzadu v domě“.

S trochou nadsázky lze říct, že v dnešní době to není již tak striktní. Ve velkých městech mladé dívky studují, pracují (což se dříve nesmělo), nicméně taková emancipace, jaká je propagována třeba v Evropě, tam zatím nedorazila. Páry spolu po ulici jdou neutrálně, nedrží se za ruce nebo kolem pasu, neusmívají se a rozhodně se spolu nelíbají. Oni totiž spolu takřka ani nemluví. A dát někde přednost mladé ženě nebo pustit starší sednout? Nemyslitelné. Manželský pár lze poznat snad jedině tak, že manžel si vykračuje vpředu a žena ho následuje s rukama obtěžkanýma nákupem, někdy s dítětem na zádech.

Kdo by tedy chtěl být doma vždy naprosto uctívaný, je Japonka ideální volba. Na druhou stranu i ona by velice a laskavě ocenila trocha džentlmenského chování, které z domova absolutně nezná.

Japonským mužům ale nejde jejich chování zazlívat. Chovají se jen tak, jak byli po mnoho staletí učeni a vychováváni sami. Přesto je pro ně rodina nade vše. Milují své děti a do jejich vzdělání investují kolikrát vše, co mají. Také se příkladně starají o seniory a proto v Japonsku nenajdete jediný domov důchodců.

Sex
Co se týče sexu, Japonci (tak jako ostatní Asiaté) k němu mají naprosto odlišný přístup než my. To je dáno tím, že jim nebyla nikdy vštěpovány přihlouplá dogmata ještě přihloupější katolické církve o škodlivosti a hříšnosti sexu. Oni ho chápou jako uspokojení svých přirozených tužeb a jako vzájemné potěšení. Nevidí na tom nic zvláštního a vůbec už ne špatného. Nějaké tabu je pro ně nesmyslné a nelogické. Proto nikoho nepobouří jak homosexualita, tak ale i sex více párů ani jakékoli jiné praktiky. Zastávají právo milovat se takovým způsobem, který všem vyhovuje a považují to za samozřejmost.

Z tohoto pohledu je trochu zvláštní, že Japonsko, které dovedlo prodejný sex k dokonalosti a udávalo směr, ho v roce 1957 zakázalo. Neznamená to však, že zde nevěstince nejsou. Ba naopak. Jsou ulice, v kterých nic jiného nenajdete. Paradoxně ale v některých odmítají uspokojit příslušníky jiné rasy nebo bělochy a odůvodňují to obavou z nakažení HIV. Podle dostupných zdrojů je ale problém jiný. A to ten, že Japonky jsou přeci jen zvyklé na menší velikost penisů japonských mužů a z jiného mají obavy ohledně velikosti a následné možné bolesti.

V japonských botelech vás také nepřivítá bodrá ženština, ale sám majitel. Mají za to, že pro „obchod“ je lepší, když mluví muž s mužem. Z katalogu nabídne dívky a když si muž vybere, zavolá ji a ta zákazníka následně odvede do horké lázně, kde ho umyje. To jí může i oplatit. Lázně jsou společné pro všechny, protože nahotu tu každý považuje za samozřejmost a nikdo se nestydí.

Nadstandardním servisem je lehká masáž zákazníkova těla tělem dívky. Tato předehra se neplatí a zpoplatněny jsou jen radovánky na pokoji. Tento servis ale není samozřejmostí všude. Cena za takto poskytnuté služby není právě malá, v přepočtu cca 15 000Kč. Nicméně muži, kteří tuto částku investují, rozhodně nebudou litovat. Japonky mají naprosto neuvěřitelnou intuici neomylně poznat, co se zákazníkovi nejvíce líbí a co zabírá. A dokážou předvést tolik ze svého „umění“, že většina mužů je svým konečným výkonem, ať již kvalitou nebo výdrží, naprosto překvapena.

Porno v Japonsku
Pokud se v Japonsku chce dívka věnovat pornografii, nebude to mít zrovna lehké. A tím je myšleno, že její intimní partie zůstanou takřka navždy neviditelné. Existuje totiž zákon, který zakazuje jakékoli ukazování pohlavních orgánů. Pokud je tedy ve filmu, i zahraničním, nějaký pohled na pohlavní orgány, je toto místo rozostřeno. Platí to i v erotických půjčovnách DVD. Tam mají sice nepřeberné množství různých titulů od sadomaso, přes pedofilní až po animal sex, ale na inkriminovaných místech je vidět jen flek nebo zrnění. A to samé platí i pro animace, umělecké akty a ilustrace.

I když je v Japonsku sex na předním místě, každý se mu kdekoli oddává  a nikdo s tím nemá sebemenší problém, nikde jinde než „naživo“ intimní partie nespatříte. Holt jiný kraj.