Život singles

Na první pohled to doopravdy působí jako dokonalá vysněná pohádka. Jenže v každé pohádce musí hrdina překonat řadu nepříjemných překážek a nečekaných nástrah, aby se dočkal „happy endu“. A tak je to i v životech nezadaných nebo-li singles. Abyste si žili jako oni stojí vcelku dost peněz.

Za pronájem bytu budete nejspíš platit stejně jako kamarádka s manželem a nejiné je to s energiemi. V obýváku totiž musíte svítit, ať je tam jeden člověk nebo deset. Jenže vaše kamarádi tyhle měsíční výdaje dělí dvěma. Vy vše dotujete sám/a z vlastní peněženky. A při dnešních cenách nemovitostí to opravdu není žádná hitparáda. Pokud tedy nechcete viset rodičům na krku celý život, musíte mít na výplatní pásce plat v řádech desetitisíců. A pustit se do placení hypotéky na vlastní triko chce pořádnou odvahu. Obzvlášť v době, kdy banky „nerady“ půjčují dokonce i průměrně solventním manželům. Když uspějete, musíte myslet víc do budoucnosti. Nemáte vedle sebe žádnou oporu, spoléháte jen sami na sebe. Takže další stres.

Spolubydlení je další varianta bydlení pro nezadané, kteří se nechtějí úplně vydat z peněz nebo jich nemají nazbyt. Často jde o partu kamarádů, ale výjimkou nejsou ani byty poskládané z úplně cizího osazenstva, které se dalo dohromady přes inzerát. Plusem je, že netrpíte samotou, v bytě většinou někdo je s kým si můžete popovídat. Jenže čím víc je vám let, tím spíš toužíte po soukromí a tenhle způsob života vás štve. Obzvlášť, když nemáte ani vlastní pokoj.

 

Dovolená - Letos byste rádi prožili dovolenou v Řecku, na podzim máte v diáři poznamenaný Londýn, v zimě hory ve Špindlu – super plány, jenže s kým je prožít, když kamarádi chtějí do Chorvatska a v říjnu do Paříže. Nezadaní bývají velmi společenští, a proto není divu, než trávit večer sám, raději vyráží mezi lidi. I tenhle „free“ život stojí více peněz. Navíc je k němu potřeba minimálně jeden společník. Je jasné, že v pětadvaceti nebývá problém někoho sehnat a kolem je spousta lidí bez závazků jako vy. Po třicítce, s rostoucím počtem svateb a dětí, se musíte připravit na časté odmítání. Musíte si zvyknout na samotu.
 

Nákupy - Zkuste si někdy vyrazit do supermarketu a nakupte potraviny „JEN“ pro jednu osobu, na jednu porci. Už u prvního regálu znechuceně zjišťujete, že většina zboží má na sobě nápis „rodinné balení“ a také platí jasný zákon - čím menší, tím dražší. Tak např. dneska máte chuť na kuřecí, na celé kuře rovnou zapomeňte a i balení prsních řízků obsahuje minimálně čtyři kousky a váží kolem půl kila. Takže suma sumárum: za jídlo si připlatíte a po uvaření se buď proměníte v Otesánka nebo se naučíte jíst jedno jídlo v kuse několik dní, či ho bez lítosti vyhazujete. Mnoho singles na vaření rezignuje. V západním světě to už prodejci prokoukli a nabízejí hotová jedno porcová jídla, která jdou na dračku.
 

Samota - Pokud jste bez partnera delší dobu, určitě už zvládáte takové „drobnosti“ jako kapající kohoutek u vany či navrtání nové poličky do obýváku. Pánové si zase dovedou uvařit a programy na pračce pro ně nejsou nic neříkající čudlíky apod.. Přesto je situace, kdy vám druhé pohlaví bude opravdu chybět – a tou je sex. Samozřejmě ani se stálým partnerem nemáte záruku, že když máte chuť vy, že ji má i on, ale přeci jen je tu jistá záruka pravidelnosti. 

Pro některé singles happy end neznamená život ve dvou. Chtějí být sami, i když jim obchody a bankéři nepřejí. Aby se zástupům nezadaných u nás líbilo, buďme na ně milí. Až tedy potkáte v restauraci slečnu, jak večeří sama, věřte, že není „chudinka opuštěná“, ale nejspíš je jí takhle fajn.