Záhada vysvětlena, víme co dělají muži v hospodách

 

Muži hledají to nejlepší pivo 
Klasická dvanáctka? Kvasnicové, nebo ležák? Plzeň, Kozel, Gambrinus nebo Kácov? Kvašené spodem, nebo horem? Systém chlazení? Technika čepování a stav trubek? Pivo - zlatý to oblíbený mok, který potřebují muži studovat celý život a to nejen teoreticky, ale i testováním či degustací. Ve svém druhém domově, hospodě, potom pánové rozebírají své výsledky a hodnotí kvalitu moku. Ženy bohužel nejsou této či podobné diskuse schopny. Pro ně je to jasné, chutná – nechutná, ano – ne, ale dál o něčem zajímavějším. Třeba proč má vrchní zase o číslo menší košili a ze kterého století pochází proboha jeho účes, kde asi koupil to triko apod.
 

Muži si v hospodách doplňují baterky 
Pojem mužnost se v tomto případě vůbec netýká sexu, ale pocitu „tady jsem ten pravý muž mezi pravými muži“. V angličtině dokonce na tuto skutečnost používají termín „male bonding“ - něco jako pěstování mužské sounáležitosti. Hospoda je zkrátka takové útočiště před dosti vražedným ženským živlem. Za hospodským stolem můžou pánové probrat svoje problémy a dostane se jim stručné mužské reakce. Co je tady řečeno, je tady taky smazáno, žádné dlouhé rozebírání. Rozvod, nemoc, nová práce i děti v pubertě vždy naberou podoby prostých a jednoduchých vět. Řešitelné problémy se vyřeší a neřešitelné se odešlou do míst, kde slunce nesvítí. Plácnutí do zad a vlna alkoholu. Prostě ráj mužnosti, kde se nikdo neptá: "Jaký z toho máš pocit?", "Proč o tom nechceš mluvit?" nebo "Počkej, neblbni, to ti fakt řekl?“ „A jak se u toho tvářil?". A pokud se zrovna neřeší něco extra důležitého, jako např. jaké je nejlepší pivo na světě, tak si muži povídají historky nové a hned na to „evergrýny“, tedy nejlepší z již jednou probraných historek. U těch se vždycky znovu zasmějí nebo tím minimálně rozesmějí někoho, kdo s nimi sedí poprvé.
 

Muži se rádi předvádějí
Mezi návštěvníky putyk a lokálů můžete vysledovat pár charakteristických skupin: 
 

Rváč - vyhledává konflikty, vlní svaly a rád by si do někoho či do něčeho bouchnul. 
 

Hráč - v kapse chrastí kostkami, ve druhé má karty a papír s tužkou na výsledky. 
 

Sportovec - tento typ má i své vlastní šipky, bowlingovou kouli nebo tágo na kulečník. 
 

Historkář - pusu nezavře a z každé události, která ho přes den potká, vytluče pointu i za cenu mírné lži. 
 

Kronikář - specializuje se na události v této hospodě a monitoruje konzumaci stálých hostů. 
 

Chytrolín - kumuluje funkce stínového prezidenta, všech ministrů, trenéra fotbalové i hokejové reprezentace a kdyby chtěl, mohl by být poradce NATO, EU, všech automobilek, pivovarů a jako vedlejšák má medicínu, jak klasickou, tak alternativní. 
 

Jak vidíte, milé dámy, ani tedy nic pro vás. Neperete se, vaše historky jsou z úplně jiného soudku (pánové jim říkají drby) a hospodářská, fotbalová či vojenská krize vám mohou být ukradeny. Jediná šance k maličké invazi do hospodského světa jsou hry, pomineme-li chlapácké výzvy „kdo unese na hlavě víc půllitrů“ nebo „kdo vypije více panáků“. Mariáš, poker, black jack, vrhcáby, to všechno zvládnete a je to zábava. Jenom musíte s postupujícím večerem zvládnout i měnící se slovník svých spoluhráčů.
 

Muži řídí svět 
„Ke každému stolu patří jen jeden chytrolín“. Toto heslo by mělo v hospodách viset pro blaho všech dalších návštěvníků. Chytrolíni totiž bývají hákliví na své stínové funkce i obecnou autoritu u posluchačstva a výskytem dvou chytrolínů u jednoho stolu vzniká výbušná situace s možností proměny jednoho nebo obou pánů na Rváče. Správný chytrolín je velmi užitečný, funguje v hospodě lépe než psychoterapeut. Když vás totiž zavalí pocit, že se celý svět řítí do záhuby, on vám vysvětlí, čím to je a jak to všechno napravit. Posluchači pak mohou jít spokojeně domů, protože všechno je přehledně jasné a svět je provždy spasen. Tedy - mohou jít, jakmile dopijí „ještě jedno“.

 

Muži mlčí, spí, čtou 
Když si do restaurace vyrazí parta žen, většinou ani na chvíli nezavřou pusu. Komunikace probíhá v několika vrstvách a mistryně svého oboru hravě zároveň vysílají i přijímají. Představa, že by jedna účastnic akce nepromluvila za večer ani slovo, případně by si u stolu četla, je prostě nepředstavitelná. Do deseti minut by podlehla soustředěné palbě "Co ti je? Něco doma? V práci? Děti? Manžel? Milenec? Tak co je, mně to přece můžeš říct!" Naproti tomu muž v hospodě nemusí za celý večer promluvit ani slovo. Nikdo do nich nebude šťourat, co se jim stalo a tahat z nich niternosti. A když si rozloží muž noviny, nebude jeho soused významně pokašlávat, že číst ve společnosti není slušné. Hospoda totiž není společnost, hospoda je „ mužské doma“. Klidně se zde můžou pánové i vyspat. A je jen na nich, kterou z klasických poloh si vyberou.