Smrtelné kousky přírody
19. 05 2010 | Zemětřesení, tornádo nebo Tsunami jsou nejznámějšími ze způsobů, jak vás příroda připraví o život. Ale věřte, že její arzenál je mnohem pestřejší. Skutečně originální nápis na náhrobku můžete mít zajištěn i dalšími překvapeními matičky přírody……
Nedávno magazín Science News zveřejnil statistiky četnosti úmrtí v důsledku přírodních katastrof a počasí. Výsledky byly poměrně jasné. Nejvíc lidí zemře na následky příliš vysokých teplot (cca. 20%), následují teploty příliš nízké ( 18%), záplavy ( 14% ), tornáda a blesky ( cca 11%). Existují ale meteorologické úkazy, které vám přichystají velmi podivuhodnou smrt.
Déšť předmětů
Může se vám to zdát jako podivný úkaz, ale hodně záleží na tom, co na vás z nebe zrovna padá. Vybrat si přitom můžete ze skutečně rozmanité škály předmětů.
Roku 1841 například pršela v Tenessee krev, kusy svalové tkáně a orgánů. Tohoto extra „nechutného" deště spadlo hned několik set kilogramů.
O tři roky později zasypali Francii polomrtví ptáci nejrůznějších druhů.
Za II. světové války se zase na Anglii snesla sprška malých živých žabiček
V roce 1981 nad Manchesterem padaly mince.
Podivných druhů deště je zdokumentována celá řada, přičemž nejčastěji prší z nebe ryby, žáby, brouci a kousky masa a orgánů. Samozřejmě nelze předpokládat, že by vás zabila sprška sardinek nebo pětikorun. Pokud se však bude opakovat déšť z roku 1865, který zasáhl okolí Edinburgu a vy budete zrovna venku, máte to bohužel jasné. Tehdy totiž z nebe spadlo téměř osm tisíc kamenů.
Kulový blesk
Představte si poklidný večer - sedíte v obýváku a díváte se na nekončící rodinný seriál a najednou do místnosti vpadne otevřeným oknem zářící koule, která se pohybuje neuvěřitelně rychle. Nejdřív dokonale zdemoluje vybavení bytu a poté si to namíří k vám a vy máte na sepsání závěti už jen setiny sekundy.
Nejznámější obětí kulového blesku v historii je pravděpodobně ruský fyzik německého původu Georg Wilhelm Richmann, jehož kulový blesk zabil před svědky při studování atmosférické elektřiny na střeše laboratoře.
Původ a vznik kulového blesku zatím zůstává záhadou, ale zdokumentované případy vypovídají o tom, že se objevuje nejčastěji v červenci nebo srpnu. Pokud si myslíte, že váš život je ohrožen pouze při bouřce, je čas zapudit naivní představy, protože kulové blesky se objevují i v případě, že je nebe bez jediného mráčku. A nemusíte se bát, že svého vraha nepoznáte. Bílou až žlutou svítivou kouli, která má v průměru cca. půl metru, si s něčím nespletete.
Obří kroupy
Vzpomeňte si na bouřku, při níž padaly kroupy, pak si tu největší kroupu vynásobte asi tisíckrát a můžete si představit, o čem je řeč. Několikakilogramové kroupy mohou dosáhnout až velikosti basketbalového míče a na hlavu vám spadnou rychlostí 160 km/hod. Kroupy se formují v průběhu bouřek. V bouřkovém mraku kroupy vznikají z dešťových kapek. Kroupy se udrží na horní hranici troposféry a stále se zvětšují tím, jak se na ně nabaluje led. S obřími kroupami mají zkušenosti např. domorodci v Himalájích, kde údajně mohou za několik desítek záhadných úmrtí.
Padající led
Jdete po ulici, myslíte na večerní mejdan a najednou vám na hlavu zničehonic spadne obrovský kus ledu, který vás při troše smůly zabije. A smůla je, že velké kusy ledu padají obvykle z čistého nebe, na němž není po bouřce ani památky. Tudíž vás zabijí bez varování. Takových případů, kdy na zem spadly zčistajasna obrovské ledové kusy, je zdokumentováno mnoho. V 50. letech např. šestikilogramové kusy ledu v okolí Düsseldorfu pobily celé stádo ovcí. Skutečným rekordmanem je však ledový blok o hmotnosti 600kg, který v roce 1863 dopadl na zem v Holandsku. Vědci většinou tvrdí, že jde o námrazy z letadel (i když první zmínky o tomto jevu pocházejí z doby, kdy letadla ještě neexistovala). Největší šanci, že budete obětí tohoto jevu, máte v létě.
Ohnivé tornádo
Nejčastěji se objevuje při velkých lesních požárech. Vertikální rotující sloup ohně vzniká spojením vzdušného víru a plamenů. Efekt je stejný, jaký doprovází klasická tornáda, ale trvá většinou jen několik minut, kdy vítr pronikne mezi stromy. Při silném větru však může být jeho životnost výrazně delší. Rotující ohnivý válec dosahuje výšky od 10 do 60 metrů a v průměru čítá až 5 metrů. Netřeba podotýkat, že pokud se ocitnete v jeho blízkosti, připraví vám nepěknou smrt, o čemž se již přesvědčily desítky lidí. Bohaté zkušenosti s ohnivými tornády mají například v Kalifornii.
Zabijácké vlny
Kdybyste pracovali jako námořník a plavili se několik let na moři, nejspíš by vás nějaké vlnobití či bouře vůbec nerozhodily. Názor však zřejmě rychle přehodnotíte, když se najednou z klidné hladiny zvedne obrovská vodní stěna vysoká několik desítek metrů a začne se k vám velice rychle přibližovat. Zabijácké obří vlny byly dlouho považovány za výplod bujné fantazie mořeplavců. Nejde ale o Tsunami. Záhadné obří vlny, jejichž původ není zatím objasněn, se zformují během okamžiku uprostřed oceánu, smetou to, co jim v dané chvíli stojí v cestě a než doputují k pobřeží, zcela se rozpadnou. Poprvé byla tato vlna zaznamenána v roce 1995 a její výška přesáhla 26m. Vědci spočítali, že pokud taková obří vlna udeří na loď, působí tlakem 100 tun na každý metr čtvereční a loď zcela pohltí. Předpokládá se, že právě taková obří vlna se stala osudnou německé lodi Mnichov v roce 1978, jejíž potopení nebylo nikdy zcela objasněno. Místem nejčastějšího výskytu obřích zatoulaných vln je jižní Afrika.
|
|
|
|
|
|
