Prostituce - nejstarší řemeslo
11. 05 2010 | Všeobecně rozšířeným pojmem nebo tvrzením je to, že prostituce je nejstarším řemeslem. A zdá se, že tomu tak skutečně je. Zmiňují se o tom nejstarší zachované písemné památky a je o ní zmínka dokonce v Bibli v knize Genesis Starého zákona. Podobně jako v dnešní době byly ženy vykonávající toto řemeslo rozděleny do pomyslných úrovní nebo stupňů. A jejich postavení bylo podle toho také vnímáno.
Kněžky lásky (tento výraz také částečně přežil až do dnešní doby) neboli chrámové kněžky. Jednalo se o chrámovou prostituci, kdy ženy sloužily božstvu, a to jak duší tak i tělem. Vše bylo vnímáno jako souvislost s kultem plodnosti.
V Izraeli tyto kněžky sloužily bohyni Ašeru, v Babylonu zase bohyni Ištar. Obě bohyně byly symbolem plodnosti. Tento chrámový sex nebyl ničím výjimečným ale ani v Mezopotámii nebo Sýrii. Starověký Egypt také nebyl pozadu. Tam pro změnu bohyní plodnosti byla Isis.
Jenže postupem doby se prostituce přesunula z chrámů do ulic měst a tím pádem i mezi běžné občany.
V té době navíc mezi náboženskými skupinami a i primitivními kmeny fungovala (a nejspíš ještě funguje i dnes) tzv. pohostinná prostituce. Znamenalo to, že hostitel půjčil svou manželku nebo dceru svému hostovi. Ten jí nesměl odmítnout, protože by to znamenalo jasnou urážku hostitele. Pokud byla žena hezká, asi neměl host problém nabídku přijmout. Jenže co když hostitel nabídl nějakou „příšeru“? Mohl to být pro hosta i problém….
Jeden z největších rozmachů zažila prostituce v dobách antiky. Započala v Řecku a svého vrcholu dosáhla ve starověkém Římě. Prudernost a puritánství se v Řecku moc nenosilo, a tak pokud někomu nestačila žena vlastní, bez problémů navštívil lehkou dívčinu. A to bez rozdílu vlastního postavení – chudák i bohatý, venkovan i měšťan. Vybrat si mohl každý. Prostitutky se totiž dělily na tři skupiny:
První kastou, tou nejnižší, byly dikteriady, tedy takové, kterým bychom dnes asi řekli „šlapky“. Své služby nabízely těm nejchudším, vycházet směly jen za setmění a jejich příjmy byly velmi nízké. Navíc z nich musely odvádět daně (v tomto bodě byli tehdejší zákonodárci mnohem moudřejší než ti naši dnešní, ti ještě ani podobný zákon nevytvořili).
Druhou skupinou byly hráčky na flétnu a především tanečnice. Byly zvány na různé hostiny, slavnosti a společenské akce, aby bavily hosty svým uměním a samozřejmě i sexuální přítulností.
Nejvyšší skupinou byly tzv. hetéry. Jednalo se o ženy, které měly vysoké vzdělání a znalosti, bydlely v luxusních vilách a bytech, kde je navštěvovali pánové. Nejednalo se o prostitutky v pravém slova smyslu, ale spíš o družky, které byly vydržovány bohatými muži. Tyto ženy se všeobecně těšily velké úctě a uznání.
Ještě daleko benevolentnější postoj k sexu ale měli Římané. Všeobecně byl ve všech třídních vrstvách rozšířen názor, že volný sex může mít každý s každým. Záleželo jen na tom kdo chce, kdo koho přitahuje a jestli je protějšek svolný. Vrcholná fáze zavedla dokonce prostituci vdaných žen. Svědčí o tom např. i Messalina, která byla manželkou Claudia. Ale v Římě se měla čile k světu i homosexualita. Celý tento stav se však moc nelíbil zákonodárcům, i když tomu nijak zvlášť nebránili. Nicméně koupili vhodný dům, sehnali otroky a otrokyně, vytvořili nízké vstupné a založili historicky první dům lásky.
Po nějaké době ale vážnost prostitutek začala nějak upadat a musela se přijmout jiná opatření. Aby se tyto poskytovatelky sexu odlišily od ostatních žen, musely nosit jasně žluté tógy a rudou obuv.
Nástup křesťanství měl za následek ukončení rozmachu volné prostituce a postavení těchto žen se zásadně změnilo. Ale i když přijmutím křesťanství začala prodejná láska upadat, nikdy neskončila. Byla sice potírána, ale existovala. Muž mohl v té době koupit čtyři lehké ženy přibližně za cenu jednoho vejce! Pro někoho zlaté časy, pro jiné vzestup morálních hodnot. Jak na to kdo pohlížel záleželo jen na něm.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
