Pokoj puberťáka

„Vstup jen na vlastní nebezpečí", takové varování by mělo viset na všech dveřích do pokojů vašich -náctiletých. Nepořádek, který se v případě sedmi či osmiletých dětí skládal z rozházené stavebnice lega a několik barbínek, byl vlastně pořádek. S postupem věku vašeho dítěte se jeho pokoji mění v nepřekročitelnou a v nepřehlédnutelnou směs špinavého a čistého oblečení, nakousaných sendvičů a jiných zbytků jídla, prázdných PET láhví a plechovek, přeplněného odpadkového koše, vrstvy prachu….. Různé poházené školní sešity a učebnice vás mohou jen ukonejšit, že na školu vaše dítě nezapomnělo, i když při pohledu na ostatní věci nepůsobí příliš používaně. Zkuste potlačit tendenci k hysterickému výstupu. Stejně by vám pravděpodobně nebyl k ničemu.

Pokud budete trvat na pokoji uklizeném podle vašich představ, jediným výsledkem budou vaše pocuchané nervy a vykřičené hlasivky. Stav skutečné nouze nastává až v případě, když z pokoje vaší ratolesti vylézá neidentifikovatelná havěť, která si našla ideální hnízdo v půl roku starém pytlíku müsli pod postelí. 
 

Věděli jste, že lze najít oboustranně přijatelný kompromis, aniž by do pokoje vašeho dítěte musela nastoupit deratizační četa? Věřte, že dříve nebo později přijde den D, kdy potomek pronese památnou větu: „Jak to, že nemám čisté prádlo a oblečení?“ V tu chvíli musíte zatnout zuby a odpovědět: „Oblečení, které není v koši na špinavé prádlo event. v pračce, nepovažujeme za špinavé!!“ Pokud bude vaše pubertální dcera nucena jít do školy s trikem pobryndaným od zmrzliny nebo pokud si váš syn bude muset vzít na rande mikinu s jasnými znaky včerejšího oběda, s velkou pravděpodobností už koš na prádlo příště použije a jak rád/a.

Rozhodně ze sebe nedělejte služku či uklízeče, nezasahujte do věcí vašeho dítěte a vzdejte se opakovaného kázání a výtek. A nemyslete, nejde jen o hromadu špinavého prádla v pokoji, nedojedených zbytků jídla starého více jak týden. Jedná se o postupné přijímání odpovědnosti, která je vždy druhou stranou vytoužené svobody. Je to vlastně velmi jednoduché, stačí zadat jasná pravidla!!

Jestli je vaše dítě dost staré na to, aby chodilo domů v jedenáct večer, je taky dost dospělé na to, aby jednou týdně uvařilo večeři, uklidilo celý byt, došlo na nákup a vypralo oblečení. Raději vzdejte boj v oblastech, kde nemáte rozhodně žádnou šanci. Například děs budící plakáty nejsou nic jiného než potištěný kus papíru, na kroužek v nose či v obočí ještě nikdo neumřel, o vlasech obarvených nazeleno nemluvě. Také případ rodiče, který by nepřežil hlasité dunění z reproduktorů v dětském pokoji, není znám. Rada je jednoduchá - velkou trpělivost a pevné nervy. Dříve nebo později to všechno přejde.