Pár otázek o lidské hlavě

 

Podívejme se na sedm otázek, na které možná neznáte správnou odpověď.
 

Na barvu vlasů má vliv především pigment, který se nazývá melanin. Každému z nás se tvoří v kožních buňkách a podle toho jak je intenzivní předurčuje, zda budeme blonďáci, zrzce nebo bruneti. Ale tento pigment postupem času ztrácí na intenzitě a vlasy tak začnou šedivět. Uklidňujícím faktem je ale to, že vyrostlý vlas nikdy nemůže změnit svou barvu. Tím pádem nemůže šedivost přijít náhle přes noc. 
 

Šedivý vlas roste daleko rychleji. V průběhu šesti týdnů vyroste barevný vlas v průměru o 14,8mm, ale šedivý o 16mm. 
 

Pokud máte modré oči, tak věřte, že patříte do dnes již poměrně početné skupiny „mutantů“. Ale nebojte se, nejedná se o nějaké kreatury z Marsu. Jen vědci z Kodaně (v čele s profesore Hansem Eibergem) nedávno dokázali, že před 9000 lety byste na Zemi modrookého člověka stěží našli. Tento výzkum otestoval na DNA desítky modrookých lidí a zjistil, že 99,6% z nich má společného předka. 
 

OCA2 – gen, který dokáže zablokovat tvorbu hnědého očního barviva, zmutoval někdy před 7000 lety. 
 

Na univerzitě v americkém Berkley v roce 2006 vytvořili zvláštní pokus – na trávník vysypali cestičku z čokolády. Jeden student měl za úkol lézt po čtyřech a jen pomocí čichu stopovat tuto cestičku. Co se potvrdilo? Pokud nasáváte oběma dírkami, jde vše mnohem lépe. Mozek totiž dokáže přesněji vyhodnotit informace z dvou „nezávislých“ stran a poskládat je do komplexnějšího obrazu. Když jednu dírku studentovi ucpali, čokoládovou stopu držel jen velmi obtížně.
 

Jiné vysvětlení má hinduistický směr šaktismus. Ten tvrdí, že dvě dírky máme proto, abychom mohli dobře ovlivňovat termoregulaci svého těla. Zkuste jeden pokus: zacpěte si jednu nosní dírku a po chvíli by vám mělo být tepleji. Jestli ne, byla to ta druhá!

Každá nosní dírka v sobě nese pět miliónů čichových buněk, které se tlačí na ploše o velikosti cca 2cm². Po měsíci jsou staré „vyřazeny“ a nahrazeny novými. 
 

Je to způsobeno velice hustou sítí cévek a velmi tenkou kůží na rtech. Cévky naplněné krví prosvítají přes kůži a dodávají tak ústům právě červený vzhled. A proč někdy rty modrají? Je to tím, že celé tělo pociťuje akutní chlad a cévky se začnou stahovat dovnitř, kde ještě zůstává tělo teplé. 
 

Normální kůže třeba na tváři má až šestnáct vrstev. Kůže na rtech jen tři až pět. Navíc rty mají mnoho nervových zakončení, díky kterým mají velkou citlivost. 
 

Přirozenou barvou kůže je krémově bílá. To je nesporný fakt. Teprve pigment melanin ji dokáže tónovat do různých barevných odstínů podle toho, kde se konkrétní člověk vyskytuje. Sépiově zabarvený melanin dokáže např. reagovat s ultrafialovými paprsky tak, že vytvoří tmavou, až černou kůži, která lépe odolává slunečním paprskům.  Jinde zase ovlivní barvu na žlutý pigment. Pokud vezmeme v potaz i povrchové cévky (které mají mimochodem vliv na naše červenání) zjistíme, že každá lidská kůže se skládá z všelijak namíchaných čtyř barev. 
 

Proč mají lidé, kteří přišli z afrického kontinentu do Evropy, světlejší barvu pokožky? Je to způsobeno jiným písmenkem v jejich genetickém kódu – v Evropě totiž nepotřebují již takovou ochranu jako v Africe. 
 

Lidský mozek v sobě ukrývá neskutečných 100 miliard nervových buněk, které jsou vzájemně provázány. Pokud by je někdo někdy narovnal vedle sebe, zeměkouli by obtočily 25x. A takové množství buněk musí někde brát energii. A kde jinde, než od nás. Takže celý systém mozku sebere při jednom nadechnutí 20% kyslíku i všech kalorií, které vstřebáme. 
 

Mozek se skládá hlavně z vody, ale i bílkovin a tuku. U dospělého člověka váží 1,5kg. 
 

Jaké trápení můžeme mít se zuby moudrosti ví asi každý. Naštěstí stále více lidí má to štěstí, že se těchto zubů nikdy nedočká. Jsou totiž vlastně genetickým přežitkem z dob, kdy byl člověk nucen přežvykovat daleko tužší stravu. V průběhu vývoje a změny stravy se nám čelist zkrátila, ale příroda nám již nějak zapomněla zároveň zadní zuby odebrat. Tzv. zuby moudrosti tím pádem nemají pro vývoj místo a s trochou nadsázky lze i říci, že kdo je nemá, je ve vývoji o kousíček dál. Do budoucna se stejně předpokládá, že tyto zuby se budou u jedinců vyskytovat méně a méně.