Nejžhavější koktejly

 

Jedna z verzí, jak vznikl koktejl, mluví o jisté hospodské Bety, která během americké války za nezávislost připravovala vojákům směs rumu, ovocné šťávy a žita a celý výtvor vždy ozdobila kohoutím perem. Jiná verze zase zmiňuje oslavy vítězství kohoutích zápasů všemožnými kombinacemi alko a nealko nápojů. Faktem však zůstává, že míchané nápoje zaznamenaly svůj obrovský vzestup v 50. letech minulého století a dodnes patří k oblíbeným  nápojům.
 

Představme si jedny z neoblíbenějších, které vládnou světu.

 

(vznik asi v 16. století)
 

Cestovatel Jean-Baptiste Labat se při plavbách karibskými moři všimne, díky čemu si domorodci vylepšují svůj život – jedná se o třtinovou lacinou pálenku, které říkají Tafia. Následně sir Francis Drake při svých plavbách „ve jménu královny Alžběty I.“ vozí právě tuto pálenku a snaží se její pomocí léčit všechny nemoci. Od nevolnosti až po kurděje. Pochopitelně s nevelkým účinkem. Jenže když do pálenky (nebo rumu) přidá šťávu z limetek nebo citronů, je to mnohem účinnější. A to je počátek zrodu Mojita. K dnešní podobě to má sice ještě daleko – do pálenky se tehdy přidávalo úplně všechno, co si lze představit, začalo se těmto směsím, pom svém vynálezci, říkat „dracs“. Nápoj se nakonec ustálil v podobě pravý rum, máta, limeta a třtinový cukr. 

První zmínka o koktejlu v této podobě se datuje přibližně do roku 1910. Ale proč dostala název Mojito není moc jasné. Možná proto, že se stejně jmenuje i pálivá a zároveň osvěžující omáčka k masům….
  

4cl pravého kubánského rumu, 3cl šťávy z limetky (v horším případě z citronu), několik mátových listů a podle chuti třtinový cukr. Vše rozmačkat a sklenici dolít sodovkou. 

 

 

(vznik kolem roku 1900)
 

V přelomu 19. a 20. století zuří nelítostná americko – španělské válka. V roce 1900 se americkým vojákům konečně daří dobít Kubu a své vítězství slaví v místním klubu Old Havana. Jeden z kapitánů, která nemá rád čisté lihoviny, ale naopak sladké nápoje, si do rumu lije kokakolu a šťávu z limetky. 

Vojáci na to zprvu koukají opovržlivě, ale protože chtějí ochutnat nápad svého kapitána, po chvíli uznale pokyvují hlavou. A dál už je jen krůček k názvu, protože přípitek všech zní „Na svobodnou Kubu“ – španělsky“ Cuba Libre“. 

 

4 – 5cl kubánského rumu, led a šťáva z limetky, dolít colou

(Poměr je účelně nepřesný, protože Kubánci zásadně rum neodměřují. I v té nejlepší a nejluxusnější restauraci se rum nalívá jen „od oka“. Odměřování by znamenalo urážku hosta.)

 

 

(vznik přelom 19. a 20. století)
 

Na přelomu století Američané těžili rudu nedaleko kubánského města Daiquiri. Vedra dávaly těžařům zabrat a inženýr J.S.Cox marně přemýšlel, jak se co nejlépe zchladit. Jednou utrhl ze stromu limetku, vymačkal její šťávu do sklenice, pro potlačení přílišné kyselosti přidal čajovou lžičku cukru, pak ho napadlo ještě přidat Bacardi, trochu studené vody a rozdrcený led. A koktejl byl najednou na světě.
 

4cl bílého rumu, 2cl šťávy z limetky, 1cl cukrového sirupu. Vše dát do šejkru, protřepat a nalít přes sítko do sklenice.

 

 

(vznik 1921)
 

Podle všeho jde o nejpopulárnější americký koktejl. Tvrdí se, že podivný nápad smíchat rajčatovou šťávu, vodku a koření dostal v roce 1921 barman Ferdinand Petiot. Ten svůj koktejl proslavil o několik let později, kdy se přestěhoval do newyorského baru King Cole a začal svůj ďábelský výtvor nabízet jako lék na kocovinu. Ze všech okolních podniků se k němu díky tomu k ránu začínají trousit hosté, kteří se potřebují probrat po náročné noci. Samozřejmě do té doby, než i ostatní podniky podivný nápoj nezařadí do své nabídky. 

Dnes těžko říci, koho kdy napadne nazvat koktejl po anglické královně Marii I., zvanou Krvavá. Ale jméno Bloody Mary je nápoji již přisouzeno. Na tento drink nedá dopustit například i spisovatel Ernest Hemingway, který je jeho velikým zastáncem. Tvrdí totiž, že po jeho kontumaci z něj žena necítí alkohol. 
 

9cl vodky, 18cl tomatového džusu, 3cl citronové šťávy, pepř, sůl, worcester, tabasco. To vše do sklenice s ledem.