Mexičani se nestačí divit … Tequila s citrónem a solí???

Vydal T.C.   |   Publikováno 19. 02. 2018

  • 1 / 1

Tequila bezpochyby patří mezi nejoblíbenější destiláty na světě a je branná jako symbol Mexika. Z někdejšího rituálního nápoje společenské elity se stala populární pálenka.  

 

 

Podle prastaré legendy se nebesa celé dny bouřila, jak se bohové zuřivě hádali. Šlo o to, kdo z nich dokáže stvořit nápoj, který lidem přinese stejně velkou slast a utrpení zároveň. Spor rozsekl až blesk, který praštil do růžice agáve. Šťáva ukrytá v tlustých listech začala vytékat, lidé ji ochutnali a začali být veselí.

Jiná verze hovoří o bohyni jménem Tlacuache, jinak tvořitelce řek, která objevila a ráda vyhledávala modrozelený sukulent, jenž jí zlepšoval náladu. A to až tak, že za sebou nenechala rovné čáry řek, jak zamýšlela, ale vlnité křivky.

Písemně je doloženo, že už v 11. století lidé na západě dnešního Mexika vymačkávali šťávu z agáve, přimíchávali do ní vodu a nechávali směs zkvasit. Některé k tomu určené kádě ovšem byly datovány až do doby kolem roku 1500 před naším letopočtem. Hustý nápoj mléčné barvy se tedy pravděpodobně stáčí už celé věky.

Krev bohyně kaktusu směli pít jen králové, kněží a válečníci, běžný lid si směl líznout jen o náboženských svátcích. Rituální pozadí moku, kterému se začalo říkat Pulque, se vytratilo s příchodem conqistadorů, kteří mu rychle přišli na chuť. Mezi zbídačenými a poníženými původními obyvateli začalo být pití pulque skutečným problémem, navíc si místodržitelství španělské koruny uvědomilo, že z oblíbeného nápoje lze vybírat vysoké daně. Takže v 17. století začalo být prodávání pulque regulováno. V té době stáčením bílé tekutiny ve velkém financovali svoji činnost i jezuité. Dnes tvoří Pulque jen desetinu konzumovaných alkoholických nápojů na mexickém trhu. Složitý proces fermentace a v dřívějších dobách i omezené možnosti přepravy omezovaly rozšíření Pulque na určité regiony země až později nápoj vytlačilo pivo.

Až dva metry vysoký sukulent příbuzný liliím a chřestu je mimochodem rostlinou mnoha uplatnění. Listy agáve lze použít jako střešní krytinu, k výrobě lan či dokonce papíru a popel z nich jako přírodní mýdlo a čistící prostředek. Květní pupen lze také jíst, či spíše žvýkat, a je velmi výživný. Výjimečně vysoký obsah komplexních polysacharidů nejprve komplikoval destilaci šťávy z agáve, ovšem Španělé, kteří na americký kontinent technologii pálení přivezli, si s tím nakonec poradili uzením jader rostliny. Vznikl tak mezcal, který je vlastně nadmnožinou tequily, pálenky z modré agáve Agave Tequilana.

Mezcal a s ním Tequila jsou tedy nejstarším destilátem Nového světa, začaly se pálit kolem poloviny 16. století. Agáve pro výrobu mezcalu se tehdy sbírala divoká v polopouštní krajině. Prvním velkoproducentem, který sukulenty začal pěstovat na plantážích, byl zhruba od roku 1600 jistý Don Pedro Sanchez de Tagle, druhý markýz z Altamiry, který platí za „otce“ tequily.

Popularita místní pálenky v kolonii však kazila náladu výrobcům sherry a brandy, kteří v Madridu na chvíli prosadili zákaz pálení mezcalu. Výpadek daní však zodpovědná místa přiměl rozhodnutí brzy přehodnotit. Produkce mezcalu a tequily výrazně stoupla po vyhlášení nezávislosti Mexika v roce 1821, když se propadl dovoz alkoholu ze Španělska. Začátkem 20. století se mexické palírny rozjely na plné obrátky.  S rychlým zvyšováním výroby však nestačilo držet krok pěstování modré agáve a tequila se začala pálit i z jiných odrůd. Nazývá se mixto a tvoří drtivou většinu toho, co se prodává v supermarketu. Jako mixto sice není explicitně označena, nejopravdičtější tequilu od ní ale odlišíte podle toho, že má na etiketě napsáno „100% agave“ a stojí zhruba dvakrát tolik.

Velkovýroba na úkor tradice však poškozovala dobré jméno destilátu i malé a poctivé palírny a tequilový byznys zhrubl natolik, že docházelo dokonce k nájemným vraždám. Mexičtí zákonodárci tedy v roce 1997 přijali regulace mimo jiné stanovující, že i mixto musí obsahovat alespoň 51% modré agáve.

Na veškeré aspekty produkce tequily tedy už třicet let přísně dohlíží úřad jménem Consejo Regulator Tequila. Přitom už v roce 1944 byla oficiálně, tedy z úředních míst, odlišena od mescalu. Kromě toho, že je vypálen ze specifické suroviny, tak nápoj nazvaný podle městečka Tequila může pocházet jen ze státu Jalisco a některých regionů států Guanajuato, Michoacán, Nayarit a Tamaulipas. Dnes je sice většina z více než dvou tisícovek značek ve vlastnictví nadnárodních korporací, na devět set tequil se však nadále pálí ve stovce tradičních rodinných podniků.

U nás i ve světě se tequila jak známo podává se solí a limetkou, zlatá tequila pak zvláště v Evropě s plátkem pomeranče a skořicí. Sůl prý snižuje pálení alkoholu v hrdle, zatímco citrusový plod má rozvíjet chuť tequily. Tomu se ovšem Mexičan směje, až mu sombrero padá z hlavy. Prvně namítne, že limetka přece pouze zkresluje chuť kvalitní tequily. Ve své domovině se proto pije čistá, bez lízání ruky a zakusování se do čehokoliv. Jen v některých regionech se ke skleničce bíle tequily popíjí také sangrita, španělsky krvička, sladkokyselý nápoj z pomerančové šťávy, grenadiny a pálivého čili. Tak či onak do sebe Mexičan tequilu nekopne naráz, ale pomalu ji usrkává, nejčastěji z úzkých a vysokých panákových skleniček.

A proč plave ve flašce červ? Ve skutečnosti je to asi třícentimetrová housenka nočního motýla z čeledi názvem drvopleňovití, která žije na listech agáve. V některých regionech Mexika se tato housenka mimochodem i jí, nejčastěji pražená. Con gusano, tedy s červem, se ovšem nestáčí tequila, ale jen některé značky mezcalu, přičemž do jiných mezcalů se zase přidávají škorpioni. Našemu pomyslnému Mexičanovi se při pohledu na láhev se škůdcem uvnitř nejspíš zvedne žaludek. Není to totiž žádná prastará tradice z mexického venkova, ale jen marketingový trik nadnárodních velkoproducentů.

Byť je vyráběna pouze Mexiku, není tequila už dávno lokální pálenkou, ale jedním z nejoblíbenějších destilátů na světě. Není tedy divu, že kolem ní vznikají zvyky, nad nimiž Mexičanovi třeba zůstává rozum stát. Hlavní přece je, že se pije dobře, ať už vychutnávaná čistá a pomalu, s příslušenstvím ve formě soli a citrusového plodu nebo třeba z pupku nebo rtů krásné ženy.

 

 

 

 

 

 

 

Čtěte více
Novinky
Speciály
Kokain je out, teď frčí čokoláda

Kokain je out, teď frčí čokoláda

Všichni milovníci hříšného mlsání s názvem čokoláda jsou nadšeni a v euforii. Šňupání čokolády prý navozuje stejné pocity jako při orgasmu.   čtěte hned

Porno herečka vs „normální“ ženská

Porno herečka vs „normální“ ženská

Na porno kouká každý, a kdo tvrdí že ne, kouká na něj o to víc. Problém ale nastává v okamžiku, kdy muž zapomene, že to co se děje u něj v ložnici není "pohádka pro dospělé" ale reálný ... čtěte hned

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Když pravidelně každé ráno vypijete sklenici vlažné vody se šťávou z citronů, budou se dít s vaším zdravím zázraky. Podlehli jste novodobému trendu a už si nedokážete představit den bez ... čtěte hned