Kraken - mýtus nebo pravda
9. 09 2010 | Pokud si myslíte, že je to jen výplod něčí fantazie, máte i nemáte pravdu. Prvně slovo nejspíš použil Alfred Tennyson, který tak nazval svůj sonet – The Kraken. Ale kraken je také mystická podmořská obluda, která má tak dlouhá a silná chapadla, že dokáže potápět lodě. Tak to sice asi nebude, jenže i fantazie lidí mívá většinou nějaký reálný základ.
Kraken by měl být živočich tak velký, že si jej lze splést i s ostrovem. Má dlouhá obrovská chapadla a někdy bývá popisován i s více hlavami. Kraken byl též považován za tvora, kterého vytvořili obyvatelé bájné Atlantidy. S jejím zánikem však zmizel nadobro také.
Celá jeho podoba byla nejspíš inspirována velkými hlavonožci, kteří mají deset ramen poměrně dlouhých chapadel. Jedná se zejména o krakatice rodu Mesonycohtheuthis a Architeuthis. Samotné jejich tělo je dlouhé sice tři metry, ale celková dálka, včetně nejdelších dvou chapadel, je až 15 metrů. Jenže i tak velký tvor má svého nepřítele, a tím je vorvaň. Stávají se jejich oblíbenou pochoutkou a také s nimi dokážou svést urputné a vyrovnané boje. Nejeden z vorvaňů na svém těle nese stopy po přísavkách hlavonožců.
Po mnoha desetiletích se mořeplavci snažili podobného obrovského tvora ulovit. Marně. Vždy byly nalezeny jen uhynulé vyplavené kusy, u kterých nebylo možno objektivně stanovit délku a váhu. Živého exempláře se podařilo nafilmovat až v roce 2004.
Za nejtěžšího hlavonožce je považována krakatice Hamiltonova- Mesonychoteuthis hamiltoni (také kalmar Hamiltonův), která není ale delší než krakatice obrovská. Byla objevena teprve v roce 1925. Jeden kus, který se podařil ulovit v hlubokých vodách ledových jižních moří v roce 2007, měl na délku i s chapadly jen deset metrů. Jeho váha však byla 450 kilogramů.
Krakatice je řazena mezi hlavonožce a ti se dále dělí do podtříd. Všeobecně nejznámější jsou chobotnice, dále sem patří sépie se svými deseti rameny a plovoucím „lemem“ kolem celého těla a krakatice se dvěma ploutvemi.
Jak již bylo zmíněno, krakatic bylo vyloveno jen několik celých exemplářů, ale vždy mrtvých. Podle výzkumů žijí pravděpodobně jen v antarktických vodách, kde ve velkých hloubkách loví ryby. Plavání jim umožňuje jakási kožní blána, ale stejně jako chobotnice nebo sépie umí využívat i jakýsi pohon – vytlačování vody otvorem ven. Kořist je ulovena pomocí osmi chapadel a dvojicí dlouhých chapadel, která jsou opatřena účinnými přísavkami a hákovitými drápy. Kořist je následně usmrcena silným zobákem.
Krakaticím podle ichtyologů stačí k životu jen malé množství potravy. Je to dáno zřejmě pomalým metabolismem, který odpovídá nízké teplotě v hlubinách. Hlavní potravou krakatic jsou podle výzkumů velké ryby, např. ledovka patagonská. Jedna ryba o hmotnosti 50 kg vydrží tak krakatici na přežití až na 200 dní.
Přirovnání krakatice k mystickému krakenovi je tedy sice vzhledem možné, ale vlastnosti nepravděpodobné. Krakatice kolosální není tím dravým predátorem, který je mořeplavci popisován. Spíš by se dala charakterizovat jako klidný lovec. Nehybně číhá nebo se pomalými pohyby vznáší v sloupci vody a svými chapadly s přísavkami a drápy chytá nic netušící rybu.
|
|
|
|
|
|
|
