Jsme nuceni nakupovat

 

Pohybujeme se jak stádo krav - Lidi jsou vlastně taková zvířátka, což dokazují mnohé vědecké studie. Bylo dokonce napsáno desítek knihy o tom, jak se lidé pohybují v obchodech a ve většině případů je to naprosto stejné. 93% lidí v obchodech chodí vždy proti směru hodinových ručiček, což znamená, že obchody, které mají vchod na pravé straně, mají lepší výdělky. A to smrtelně vážně. Velké supermarkety a nákupní střediska jsou navržena tak, aby vás hnaly po předem dané cestě. Asi jako dobytek na porážku. Člověk si ani neuvědomuje, že jde přesně tak, jak majitelé těchto obchodů chtějí. Což znamená, že vám hned prezentují to nejlepší zboží, které mají na skladě – spíše to jsou věci, které potřebují, aby se konečně prodaly. Dají tam přesně to, cona vás nejvíc psychologicky zapůsobí. Tedy nejlépe čerstvé věci, které vypadají moc krásně. Obchod si pak spojíte s čerstvostí, zářivými barvičkami a příjemnou vůní. Proto je například v řadě obchodů hned na začátku ovoce. Jak postupujete obchodem, objevují se další věci, které byste si mohli koupit, aniž byste pro ně původně přišli. To, co opravdu v obchodě chcete jako cola, mléko, vajíčka, sýr a chipsy, ty jsou většinou až na konci. K nim se vlastně dostanete až v momentu, kdy vám přetéká celý košík kravinami. 

 

Jak to že to funguje: Chození do kruhu je velice obvyklé u zvířat, zejména pak u slonů. Ale nikdo přesně neví, proč se tak chovají i lidé. Ať to ale způsobuje cokoliv, je to u lidí velmi silný instinkt. Jeden obchod v americké Filadelfii dokonce udělal speciální pokus. Nechal zákazníky vcházet nestandardně zleva a vstup do pravé části zabarikádoval krabicemi. Ale lidi se nenechali, prostě krabice přeskakovali, přelézali a dělali cokoliv, jen aby se dostali doprava. Jednoduše se chtěli pohybovat proti směru hodinových ručiček a nikdo a nic jim v tom nezabránil!

 

Čím více lesku, tím větší chtíč – víte, jaký je rozdíl mezi diamantem a nově naleštěným zirkonem? Žádný, oboje se krásně leskne a oboje může být dosti drahé. Není to náhoda a majitelé obchodních řetězců to moc dobře vědí. Lidé totiž hned předpokládají, že cokoliv je lesklé, nebo co se nádherně blýská, to je i luxusní a stojí to hodně peněz. Šílené, že! Dokonce podle průzkumů si spousta lidí i myslí, že jejich auto funguje lépe, když je čerstvě umyté v myčce! Schválně se jděte podívat do nějakého velkého obchodního centra. Blýská se tam úplně všechno – šperky, mobily, notebooky – kolikrát i věci, které nemají takovou hodnotu, jak krám prezentuje. Americká společnost Envirosell Inc., která pracovala pro tamější největší řetězce navíc zjistila, že když jsou lidé v blyštivém prostředí, zpomalují svou chůzi.

 

Proč to funguje: Nedělají to jen lidé. Ptáci mají také rádi třpytivé věci. V roce 1990 přišli vědci se zajímavou teorií. Prý se u nás tento instinkt vyvinul, když jsme se v divočině snažili nalézt čistou a pitnou vodu. Vědci ukázali několika dobrovolníkům obrázky vody s různou blyštivostí a kvalitou. Všichni si vybrali tu, co se nejvíc blýskala, jako nejkvalitnější. Zjistili přitom také, že se miminka snaží třpytivé povrchy lízat – jakoby si instinktivně mysleli, že jde o vodu!

 

Při nakupování nemyslíme – Všichni lidé mají rádi nakupování a ti co tvrdí, že ne, tak lžou. Ten pocit z toho, že máme něco nového, je přeci báječný. A nejde jen o ženské, které nakupují tuny bot, kvanta kabelek a jiného oblečení. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste si koupili nějaké DVD za padesát korun a ani jste ho nevytáhli z toho papírového obalu? Kolik máte levných filmů, které jste si vlastně nikdy nepustili? Ha! To je co….

 

Proč to funguje: Dopamin, ten starý známý dopamin. To je ta látka, kterou mozek produkuje při sexu, při užívání různých omamných látek nebo když si dáváte opravdu steak, který vám moc chutná. Dopamin má na starosti spoustu funkcí v mozku. Třeba udržuje vaše sliny uvnitř úst. Dopamin je také brána k tomu, co nás motivuje zkoušet nové věci a prozkoumávat neprozkoumané. A nevzniká tedy jen potěšením z toho, že jste si koupili něco nového. Aktivuje se i v případě, že jste v úplně jiném obchodě, třeba v jiném městě. V jiném státě! Výzkum prokazuje, že lidé si na dovolených kupují drahé věci, které by si prostě doma nikdy nekoupili. 

 

Při nakupování si nedokážeme uvědomit čísla – No Baťa by mohl vyprávět své. Všichni naprosto chápeme, že když něco stojí 499 korun, že je to ve skutečnosti 500 Kč. Je to přeci jen  o korunu méně. Nás tímhle trikem přeci nikdo nenapálí, říkáme si dnes a denně!! Jenže bohužel napálí. Lidé totiž při nakupování s čísly moc neumí pracovat. Důkazy jsou na každém kroku. Trpělivě čekáte, až ten váš vyhlídnutý svetr bude ve slevě a jakmile má deset procent dole, hned si ho běžíte koupit? Znamená to, že jste cestu do obchodu absolvovali minimálně dvakrát (kolik vás to celkem stálo na dopravě) a pokud budete platit ještě kreditní kartou, leckterá banka má tuto transakci také zpoplatněnu.  Takže kolik jste ve finále měli vlastně slevu? Sakra, to je zjištění, co? Obchody také dělají další milou věc - a tou jsou smyšlené slevy zboží v obchodech, které si nemáte jak ověřit, zda jsou pravdivé, a zda se to zboží náhodou za tuhle cenu neprodávalo už dávno… 

 

Proč to funguje: Představte si tři golfové míčky v řadě. Máte to? Teď si představte krabici plnou 4856 golfových míčků. Nejen, že si v mysli nedokážete představit krabici plnou 4856 golfových míčků, ani netušíte, jak moc by ta krabice musela být velká! Naše mozky prostě nejsou schopny takové početní operace instinktivně zpracovat, což z evolučního hlediska není žádné překvapení. Vždyť matematika byla vylezena teprve zhruba před cca. 5000 lety. Ta věc s cenou 499 versus 500 je také krásným příkladem. I když v podvědomí moc dobře víte, že v té ceně není téměř žádný rozdíl, váš mozek je vnímá naprosto rozdílně. Váš mozek totiž čte zleva doprava a nejvíc si pamatuje právě první číslovku a je mu už celkem jedno, co je za ní. Prostě 499 je pořád ve vašem mozku „stojí to 400 a nějaký drobný“ a nikoliv „stojí to 500“.

 

Naše chutě mohou být ovlivněny známostí značky - Takový test si klidně můžete udělat doma. Kupte dvě naprosto totožné lahve vína. Na jednu nalepte cenovku 99Kč, na druhou 670Kč. A dejte ho někomu ochutnat. Buďte si jistí, že 80% testovaných bude preferovat chuť toho vína, které jste označili, že stojí 670Kč. I když budou vína naprosto totožná. Lidé mají za to, že když je víno dražší, je také chutnější. Vlastně si náš mozek ani nedokáže uvědomit, že ta chuť je úplně stejná. Podobný test dělala i firma Pepsi, které v 70. letech bojovalo proti Coca - Cole. Celou reklamní kampaň postavili na tom, že když dávali lidem ochutnávat Pepsi a Coca-Colu, aniž by lidé věděli co pijí, většina si vybrala Pepsi jako nápoj, který jim chutnal více. Hezké, že. To mělo poslat Coca Colu někam, ale neposlalo.

Naopak, Coca Cola je stále nejprodávanější kolou na světě. Když totiž lidé viděli obě značky a oba nápoje ochutnali, naopak vybírali jako nejlepší pití Coca Colu. Prostě přilnuli víc ke známější značce, i když Pepsi ve skutečnosti chutná lépe. V branži se tomu říká Pepsi paradox.