Jazyk a jiné grimasy
23. 07 2010 | Možná se to zdá poněkud divné, ale jazykem na sebe můžeme mnohé prozradit. A to i v případě, že zrovna nemluvíme. Člověk svůj jazyk, kromě použití jako chuťového orgánu a orgánu řeči, používá i k jiným účelům – olizuje si rty, drobná poranění, zmrzliny a může ho i použít vyluzování prapodivných zvuků, které s lidskou řečí nemají zhola nic společného.
Jazyk má své nezastupitelné místo pochopitelně i v erotice. Kromě vyzývavého olíznutí rtů špičkou jazyka, přes vášnivý polibek až k orálnímu sexu.
V některých zeměpisných šířkách hraje jazyk i jakousi společenskou roli – např. v Tibetu patří k slušnému vychování, že pokud se potkají dva horalé, zdvořilostně na sebe vypláznou jazyk.
Na základě výzkumů bylo ale zjištěno i další „využití“. Kupříkladu batolata a malé děti mají sklon vysunovat jazyk vždy, když se snaží vyřešit nebo překonat nějaký obtížnější úkol – fyzické překonání překážky, postavení kostek do sloupce, vytvoření „kresby“ na papíře apod. Jenže podvědomé vypláznutí špičky jazyka se projevuje i u některých dospělých, a to při podobných situacích jako u dětí. Všimněte si, že leckdo si tímto způsobem „pomáhá“ třeba při parkování vozidla, při velké soustředění, před adrenalinovým zážitkem a jindy. Jazyk v těchto situacích hraje poměrně důležitou roli.
Na základě těchto faktů, získaných dlouhodobým studiem a výzkumem, prováděli vědci i výzkumy u jiných živočišných druhů, zejména primátů. A nebylo vůbec překvapující, že zvlášť u opic se zjistilo mnoho společného, v souvislosti s jazykem, mezi nimi a lidmi. Opice sice používají vysunování jazyka o něco více než člověk – při složitějším úkolu, kterým ale může být třeba i oloupání pomeranče, když je ošetřovateli peskována za provedení něčeho nekalého, když ji nadřazená opice kárá apod. Pokud ale opice olizuje zmrzlinu, choivá se naprosto totožně jako člověk.
Ale nejen jazyk vyjadřuje lidské pocity. Spolu s ním je to zejména mimika celého obličeje, tak jako právě u opic. Pokud se smějeme, roztahujeme ústa a rty do stran, při vzrušení jsou rty slabě našpuleny a shrnuty nahoru a dolů, při naštvání jsou rty pevně stisknuty a při velkém vzteku i zaťaty zuby a často spodní čelist vystrčena dopředu.
A i strach má shodné grimasy u opic a u člověka. Široce otevřené oči, ústa zkroucena do podivného šklebu, svraštělé čelo. Takovýchto shodných mimických gest u opic a člověka lze najít více než dost. A to ať se jedná o úsměv, vztek, překvapení, odpor, naštvání a podobně.
Je vidět, že opice a lidé toho mají dosud hodně společného, než jen toho jediného předka, z kterého byly obě formy vytvořeny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
