Demise
29. 10 2008 | Máte všeho už po krk? Štvou Vás zákony, nařízení, pravidla, náladový šéf, štěkající milenka, kolony aut, poplatky v bance apod? Není nic snažšího, než rezignovat. Jak? Vemte si příklad!
(od neznámého autora)
Demise na funkci dospělého člověka
Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka.
Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte. Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace. Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků. Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože se můžou sníst. Chci v létě ležet ve stínu velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu. Chci se vrátit do časů, kdy byl život jednoduchý - stačilo znát barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, ptorože jsem nevěděl, co všechno nevím a bylo mi to fuk. Uměl jsem jenom být šťastný v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat. Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří. Chci věřit, že všechno je možný. Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi. Chci žít zase jednoduše. Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí. Chci věřit v lásku na první pohled, moc úsměvu, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, představivosti a stavění sněhuláka.
Takže: tady je šeková knížka, klíče od auta, kreditky a formulář na daňová přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost.
