Ciankály, kulky i výbušniny - nejznámější atentáty historie

Rasputin - Skutečně legendární je atentát na ruského mnicha Grigorije Jefimoviče Rasputina. Tento šarlatán se stal mnohým trnem v oku, protože si dokázal zjednat obrovský vliv a moc u carského dvora a zatímco byl car ve válce, prostřednictvím carevny vlastně řídil státní záležitosti. V prosinci došla poslancům trpělivost. Kníže Felix Jusupov pozval šíleného mnicha do svého domu, kde byl i poslanec Vladimír Puriškevič a další tři muži. Rasputin byl údajně ve výborné náladě a když mu hostitel nabídl koláče a víno, neváhal. Tím si měl nad sebou podepsat ortel smrti, protože v pohoštění byly cyankáli. Muž opředený mnoha mýty však dostál své pověsti. Jed na něj totiž neúčinkoval (vědci to později vysvětlovali tím, že jeho účinek neutralizoval cukr a rozkladu jedu na smrtelný kyanovodík zabránila kyselost, kterou se žaludek silného pijana vyznačoval). Když byl i po několika hodinách Rasputin jako rybička, vypálil mu Jusupov zblízka dvě rány do hlavy pistolí. Mnich se zhroutil na zem a spiklenci odešli připravit vše na odstranění těla. Jaké ale bylo jejich překvapení, když z pokoje zaslechli šouravé zvuky. Rasputin k nim lezl po kolenou jako hrůzný přízrak. Tentokrát do něj vpálil dvě kulky poslanec Puriškevič. Pro jistotu hodili Raputinovo tělo vrazi do řeky v domnění, že nyní už skutečně není mezi živými. Rasputinova vůle k životu však zvítězila i nad druhou dávkou kulek. Jak potvrdila pitva, příčinou mnichova úmrtí bylo totiž utonutí. Dokonce i z vody se ještě Rasputin snažil vyškrábat na břeh, ale už bez šance.
 

Adolf Hitler - Neuvěřitelné štěstí měl, co se atentátů týče, i Adolf Hitler. O celkový počet nezdařených pokusů o jeho zabití se historici stále přou. Jisté ale je, že tím nejznámějším je atentát spáchaný mladým plukovníkem Clausem Schenkem von Stauffenbergerem 20. července 1944. Důstojník byl hlavou armádního spiknutí, které chtělo provést převrat, během něhož budou pozatýkáni čelní představitelné SS a NSDAP. Zbývalo jediné - zabít vůdce. Tomu nakonec život zachránil souběh tří neuvěřitelných náhod. Zatímco se počítalo s aktivací dvou bomb, byl Stauffenberg v osudný okamžik vyrušen, takže si do aktovky stihl připravit pouze jednu. Jednání mělo probíhat v krytu, ale kvůli extrémně horkému počasí se všichni přesunuli do dřevěného domku s otevřenými okny. Stauffenberg sice položil aktovku s bombou asi půl metru od Hitlera (což bylo podle plánu), ale když pod záminkou důležitého telefonního hovoru S. opustil místnost, opřel tašku jeden z důstojníků o nohu masivního dubového stolu, aby nikomu nepřekážela. V osudné minutě byl účinek exploze bohužel slabší. Výbušnina byla eliminována robustním stolem, který poskytl Hitlerovi ochranu a otevřenými okny domku vše vylítalo ven (tlaková vlna v krytu by zabila všechny účastníky jednání). Hitler přežil s drobnými poraněními, Stauffenberg a jeho tři nejbližší spolupracovníci byli popraveni ještě tu noc.
 

J. F. Kennedy - Jen málokterý atentát se dočkal tolika teorií jako ten, jehož obětí se stal americký prezident Kennedy. Atentátník Lee Harvey Oswald si J.F.K vyčíhal v listopadu 1963 v Dallasu, kudy prezident projížděl při předvolební kampani v otevřeném voze se svou manželkou a guvernérským párem. Jedna z vypálených ran zasáhla prezidenta do krku, druhá mu roztříštila hlavu. Oswald byl záhy zadržen, ale ještě než stihl vypovídat, při převozu k soudu ho zastřelil majitel baru Jack Ruby. Ten motivy svého činu nikdy uspokojivě neozřejmil a zemřel ve vězení ještě před tím, než stihl být odsouzen. Jediná novinářka, které se s ním podařilo udělat rozhovor, zemřela o pár dní později. Právě tyto okolnosti, které znemožnily vyslechnutí klíčových svědků, nahrávají milovníkům teorií. Ti zásadně odmítají, že se na celé kauze podílel jen jeden střelec a upozorňují například na skutečnost, že je technicky nemožné vystřelit z opakovačky tolikrát v tak krátkém časovém úseku. Výstřelů prý navíc muselo být nutně víc, protože byl zraněn i guvernér a nemohly být způsobeny jednou střelou. A obočí povytahují kritici oficiálních vyšetřovacích závěrů i nad tím, že se trasa prezidentovy kolony na poslední chvíli měnila a součástí nové byla zatáčka větší než devadesát stupňů, což je proti předpisům o ochraně prezidenta.
 

John Lennon - Když se 8. prosince roku 1980 John Lennon podepisoval v New Yorku skupině svých fanoušků, netušil, že daroval podpis i svému vrahovi. Tehdy pětadvacetiletý duševně nemocný Mark David Chapman byl Lennonem úplně posedlý. Chtěl si vzít Japonku, aby se mu podobal, podepisoval se jako on apod. Postupem času však začal mít Lennonovi za zlé, že káže o míru a lásce a přitom sám vlastní obrovské bohatství. "Vysmívá se ti!" našeptávaly mu prý vnitřní hlasy a později mu začaly radit, aby zpěváka zabil. Počkal si tedy až se Lennon a Yoko Ono vrátí z nahrávacího studia do Dakota House, kde vlastnili apartmán, zavolal na zpěváka a když se Lennon otočil, vypálil na něj pět ran. Vzhledem k tomu, že nejméně jedna střela zasáhla aortu a Lennon ztratil 80% krve, zemřel obrýlený „Brouk“ ještě při převozu do nemocnice. A Mark Chapman? Ten seděl spokojně na chodníku. Když na něj hotelový vrátný, který jej odzbrojil, zařval "Víš, co jsi udělal?" spokojeně odpověděl: "Samozřejmě. Zastřelil jsem Johna Lennona."