Braňte se slovy - humor i trefné věty, které usadí každého drzouna

 

Popsané situace zažívá snad každý z nás. Třeba když jedete z práce domů, po celém dni jste utahaní, v tramvaji objevíte volnou sedačku, odevzdaně se do ní sesunete - nekoukáte nalevo, napravo – prostě váš mozek na chvíli vypnul. A pak se za vámi ozve hlas starší dámy, která vás neurvale vyhazuje ze sedačky se slovy: „jak jsou ti mladí lidé drzí“ nebo vám neohrabaně strčí pod nos invalidní průkaz a tím vám naznačuje, že sedadlo má rezervované. Zmůžete se na slovo? Odpovíte jí např. „Madam, promiňte, ale oči vzadu bohužel ještě nemám“? Asi ne, tahle slovní obrana vás nejspíš napadne až poté, co z tramvaje vystoupíte. Po takových situacích se ve vás uhnízdí naštvanost a vztek. Ty správné odpovědi vás napadají bohužel později, až když je po všem. Vlastně je často vymýšlíte celý den a otravná důchodkyně se stane váš hlavní nepřítel. Zkaženou náladu pak míváte ještě po příchodu domů. Tohle všechno je špatně. Naučte se bránit slovem a vyjít z hádek jako vítěz.

 

Základem je vaše sebevědomí 
Samozřejmě, že existují lidé, kteří žádné školení o slovní sebeobraně nepotřebují, a těm gratulujeme. Takový lidé mají vždy pohotovou a dokonalou odpověď, ať je slovně napadá kdokoliv. Valná většina lidí se však při konfliktech ocitá v úzkých. Lidé se bránit slovem moc neumí. I když jsou vám hádky jakkoliv nepříjemné, smiřte se s nimi. K životu patří a nejde se jim vyhnout. Řešíme je všichni a všichni je stále řešit budeme. Proto se vyplatí naučit se správně reagovat na všechny nepříjemné situace. Umět se slovně bránit, to je vysoká škola psychologie, odhadu, improvizace a komunikačního talentu. Vše se dá ale naučit. 

 

V první lekci musíte zapracovat na svém sebevědomí. Od toho se vše odvíjí. Tím nejjednodušším terčem pro strefování bývají lidé, kteří si nevěří a je to na nich vidět na první pohled. Uvědomte si, že jste osobnost, s kterou nikdo nemá právo mluvit spatra, ponižovat ji, ztrapňovat či dokonce jí nadávat. Při některých konfliktech na svoji „dobrosrdečnost“ zapomeňte a objevte v sobě trochu zlomyslnosti. S každým prostě kamarád být nemůžete a z  některých konfrontací odejdete s tím, že ten druhý vás v lásce mít asi nebude. Je ale potřeba znát míru, abyste nesklouzli k hulvátskému chování. To se povoluje pouze ve chvíli, kdy jste v konfliktu s opravdovým primitivem (a to se stát může). Na toho totiž bude platit, když s ním budete jednat tak, jak je mu vlastní. Tedy klidně sprostě a hlasitě.

 

Jakmile se s někým dohadujete, je také potřeba, abyste si zachovali patřičný odstup. Nepřipouštějte si k sobě samotného protivníka ani to, co říká. Vytvořte si kolem sebe jakýsi ochranný kruh, kterým nic nepronikne. Nejpodstatnější pravidlo slovní sebeobrany ale zní – BRAŇTE SE - jakkoliv, hlavně se snažte být pohotoví, využívejte humor, ukažte svůj nadhled. I když se to pokaždé nepovede, nějaká reakce je pořád lepší, než když slovní atak přejdete pouhým mlčením. V tu chvíli jste totiž vy ten poražený.

 

Jak na horkokrevného šéfa
A je to tady. Dostali jste se do velké hádky s šéfem. Co teď? Hlavně zachovejte klid – žádná panika. Uvědomte si také, že za vás mluví i vaše tělo. Jestli máte ramena schoulená do sebe, jako rovnocenný partner rozhodně nepůsobíte. Srovnejte se, záda rovně, hlavu vzhůru a hurá do toho. Teď je na řadě extra rychlá analýza, kdo s vámi mluví a jakým způsobem. Na jejím výsledku závisí vaše reakce. Je rozdíl, jestli vás za kopyto označí někdo v hospodě, nebo váš šéf. Nadřízeného nemůžete poslat do patřičných míst nebo rozhodně ne v případech, kdy jste na něm závislí. V jednání s ním budete potřebovat hlavně diplomacii. 

 

Pamatujte, že když je protivník příliš rozzuřený, je lepší zpočátku mlčet. Nedráždit ho, stejně z vašich argumentů slyší jen to, co on chce. Když se trochu uklidní, použijte tzv. zlaté věty: "Může vám to tak připadat/ Můžete mít takový názor" či "Vidím, že jsme se neshodli, máme na věc rozdílný názor.“ Na takové obrané věty vám musí s určitostí odpovědět ANO, tedy s vámi souhlasit. Pokud doteď vykřikoval, že jste neschopný blbec, který všechno pokazil a vy mu odpovíte zlatou větou, seberete mu vítr z plachet. Vše jste mu odsouhlasili, nemá se s vámi o čem dál hádat. Využijte jeho překvapení a nabídněte mu, že si rádi vyslechnete jeho argumenty a poté mu sdělíte ty své. Ale pozor, někdy mohou být výtky oprávněné. Možná jste v práci založili špatně fakturu nebo pozdě poslali e-mail. Když se začnete bránit a dohadovat o vině a nevině, nejspíš se diskuze brzy promění v hádku. Použijte raději metodu SOČ = souhlas – omluva – čin.

 

V praxi to vypadá asi takhle. „Ano, máte pravdu. Omlouvám se za pozdě poslaný e-mail, vyřizoval jsem urgentní telefonáty, ale ihned to napravím s patřičnou omluvou.“

Buďte sebeironičtí 
S průpovídkami, na které nemáte rychlou odpověď, se setkáte kdekoliv – u vás doma, v obchodě, na úřadu, v práci – dovolíme si tvrdit, že skoro na každém rohu. Buďte proto vždy připravení. Zvláštní skupinou jsou nepříjemné prodavačky a úřednice. Vyčíst neochotu prodavačce či úřednici je první, co máme na jazyku, když se nám nelíbí její chování. I tahle diskuze ale většinou skončí hádkou s jediným výsledkem – naštvete se vy i ona. Zkuste se zamyslet nad tím, proč je vlastně daná osoba na vás protivná. Může mít za sebou třeba těžký den, kdy jste už několikátý člověk v řadě, který špatně vyplnil nějaký formulář nebo je v krámě úplně sama a nestíhá. V tu chvíli místo odměřené poznámky dovede zázraky věta: „Dneska to bylo asi náročné, viďte?“ Daná osoba „roztaje“ a získáte ji na svou stranu.

 

Možná vám ale nedělají problémy úřednice či prodavačky, místo nich vám leze na nervy nekonečné a trapné vtipkování vašich kolegů či známých na vaši adresu. Rozhodně na sobě nenechte znát, jak vás to vytáčí. Provokovat vás by je pak bavilo ještě víc. Nejúčinnější zbraní je sebeironie. Když si budete umět udělat legraci sami ze sebe, nebudou se mít ostatní do koho trefovat. Ironie je totiž výborná zbraň v slovní sebeobraně. 

 

Hrajte slovní tenis 
Abyste obstáli v jakékoliv konfrontaci, naučte se několik komunikačních fint. Na nepříjemnou otázku neodpovídejte oznamovací větou, ale zase otázkou. Získáte tak čas, abyste si připravili dobře mířenou odpověď. Důležitou součástí slovní sebeobrany bývá humor. Musíte ale přesně vědět, jak ho dávkovat a v jakých situacích se hodí. Když toto zvládnete, sklidíte ve společnosti úspěch a nikdo se s vámi nebude chtít poměřovat. 
 

Tuhle metodu skvěle zvládnul i Bohouš v podání Bolka Polívky ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Ve společnosti kamarádů, svého právníka a jeho ženy lékařky večeří v restauraci a konverzace se stočí na téma víra v Boha. Lékařka hosty u stolu přesvědčuje, že nelze věřit v něco, co neviděla. Bohouš bez váhání kontruje: "Vašu p... jsem taky neviděl, a věřím, že ju máte." Věřte, že jen ztěžka bude váš protivník na podobnou reakci hledat další odpověď.
 

Pokud si chcete s druhou stranou trochu pohrát, použijte tzv. psychovzorec opozice podvědomí. Tenhle komplikovaný název neznamená nic jiného, než že oponenta přinutíte mluvit a diskutovat tak, jak to vyhovuje vám. Skáče vám pořád do řeči a vy byste chtěli, aby chvíli mlčel? Neproste ho o ticho, ale o pravý opak. Zkuste: „Ještěže mě nenecháte domluvit, aspoň nikdo nepozná, že nedám dohromady kloudnou větu.“ Vadí vám, že na vás křičí? „Nadávejte mi ještě víc, já bych na vašem místě řval taky.“
 

Jak ukončit hádku - Při slovní sebeobraně musíte být super psychology. Všechny rady jsou pouze obecné, co na jednoho funguje jako dokonalý „uklidňovač“, druhého může extra vytočit. Ve chvíli, kdy se spor stáčí do osobní roviny, protivník se vás snaží urazit, ranit, rázně to ukončete. Pokud máte konflikt s člověkem, s kterým musíte jednat dál, vyzkoušejte: „Tahle diskuze nemá cenu“ nebo „Na tomto se neshodneme, přejděme raději k dalšímu bodu.“ Debatu můžete i na čas přerušit tím, že opustíte místnost se slovy, že za tohoto stavu nemá cenu pokračovat a ať se dotyčný ozve, až bude chtít s vámi dál jednat. Prostě zkoušejte různé přístupy a najděte si ten, který vám vyhovuje. Buďte diplomati, kteří mají na každou výtku ráznou odpověď.