Náhubkový zákon
22. 10 2009 | Skupina 34 senátorů v čele s 1. místopředsedou Senátu Petrem Pithartem podala k Ústavnímu soudu žádost o přezkoumání novely trestního řádu, zákona o přestupcích a zákona o ochraně osobních údajů, kterou s účinností od 1. dubna prosadila Poslanecká sněmovna navzdory výhradám Senátu i médií. Jedná se o tzv. náhubkový zákon, tj. novela č. 59/2009 Sb., který zakazuje zveřejňování informací o podezřelých a obviněných během trestního řízení. Tento zákaz navrhují senátoři zrušit stejně jako zákaz zveřejňování informací z policejních odposlechů. Naopak navrhují v zákoně ponechat zákaz zveřejnění osobních údajů obětí zločinů.
Podle zákona hrozí až pět let vězení a vysoká pokuta tomu, kdo zveřejní jakékoli záznamy policejních odposlechů: tedy i ty, které popisují podezřelé styky politiků. Stejný trest hrozí i novináři, který bez předchozího souhlasu jmenuje oběť násilného zločinu – i když jde třeba o politika napadeného na ulici.
Občanům této země, čtenářům tisku, divákům televizí, uživatelům internetu a posluchačům rozhlasu je tak upíráno právo na informace. Nový český zákon znemožňuje investigativní žurnalistiku, takže jde určitě výrazně proti svobodě slova.
Původním záměrem bylo ochránit zejména dětské oběti trestných činů. Zákon měl zabránit tomu, aby se v novinách a v televizi objevovaly obličeje a citovala jména dětí, které unesl jeden z rodičů nebo které týrali jejich blízcí. U dospělých se zákaz vztahuje například na oběti kuplířství nebo násilných trestných činů.
Zákon by měl více promítnout pojem veřejného zájmu. Novinář by měl u každé zprávy
rozlišit, zda její uveřejnění ještě spadá pod veřejný zájem, nebo jestli už takové publikování
zasahuje do ochrany soukromí. Taktéž by měl být zákon benevolentnější například v
informování o politicích.
Při hodnocení dané problematiky se střetávají dvě ústavně zaručená práva – právo na ochranu soukromí a právo na svobodu projevu a na informace. Ochrana osobních údajů a soukromí osob musí ustoupit právu veřejnosti na informace a právu hromadných sdělovacích prostředků tyto informace šířit, je-li to ve veřejném zájmu. Toto pojetí přesně odpovídá i judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
