Miluji městskou policii!!
31. 07 2010 | Se slavnou městskou policií máme snad každý nějaký zážitek. A bohužel téměř vždy negativní, resp. pozitivní nikdo nikdy neřekl. Je to složka, která byla vytvořena jen pro "nahánění", persekuování a v nejednom případě i šikanování řidičů. Jen obyčejní výběrčí peněz. K ničemu jinému se nehodí. Alespoň to je názor většiny obyvatel. Jenže nikdo s tím už nehne - jedná se o nemalý přísun peněz do městských kas a to je přece skvělé, ne?
Dnes vám přinášíme příběh jednoho našeho čtenáře:
Je nádherný víkendový večer, Praha téměř vylidněná. Prostě něco, co vysloveně svádí udělat si radost v podobě projížďky v milovaném a řádně „vytuněném“ autě, jehož úpravy jsem po letech právě dokončil. Přál bych Vám slyšet ten zvuk, když projíždíte tunelem! Jelikož mám nějaké morální limity, necítil jsem se úplně nejlépe, když jsem chtě – nechtě rozhoukával alarmy zaparkovaných aut – pro Prahu mohl být ten tlumič výfuku asi účinnější… Zaparkoval jsem tedy auto před domem (údajně stylem závodníka, opilce či zloděje aut – jak jsem se posléze dozvěděl), vypnul motor, vystoupil, zamkl auto, udělal tři kroky, když tu se ozvalo: STŮJ!!!
„Váš řidičský průkaz, technický průkaz a zelenou kartu!!!“
Otočím se a koukám, jak se poklusem po chodníku řítí mým směrem městský strážník, třímající v ruce cosi jako svítící kužel či pendrek…Usmál jsem se na něho a nezapomínaje na své dobré vychování, popřál dobrý večer. Nicméně jsem zakroutil udiveně hlavou a oznámil mu že pokud chce zkontrolovat požadované doklady, tak ať mě laskavě zastaví, až to vozidlo budu řídit! Zarazil se a vyhrkl: „Váš občanský průkaz!“ Už jsem měl na jazyku proč že chce kontrolovat mou totožnost – jsem snad podezřelý z nějakého trestného činu? Nebo mohu být svědkem trestného činu nebo mu snad má podobizna připomíná někoho z řad celostátně hledaných? No, jeden zádrhel v podobě mé neochoty předložit doklady k vozidlu a opravňující mě k jízdě bude zcela jistě stačit… V tu chvíli jsem ani netušil, jak strašnou mám pravdu!!!
Vyndal jsem tedy občanku. S neskrývavou jiskrou v oku která značila jeho částečné vítězství se sápal po mé občance. Ovšem nechval dne před večerem! Když byla jeho ruka asi tak deset centimetrů od mé občanky, stáhl jsem ruku kousek zpět. S nechápavým výrazem zvedl oči, ve kterých trůnil otazník… Mile jsem mu odpověděl, že dle zákona jsem povinen prokázat svou totožnost občanským průkazem – či jiným náhradním dokladem (vynechal jsem výčet situací, kdy je k tomu orgán oprávněn), ale o tom, že bych mu ho měl odevzdat není nikde ani čárka. Takže mu tímto prokazuji svou totožnost - a číst, předpokládám, že umí.
Když jsem viděl, jak začíná rudnout, rychle jsem ještě nabídl výměnný obchod, a to: „Já Vám dám svůj občanský průkaz a Vy mi na oplátku zapůjčíte Váš identifikační průkaz.“ Tu se do toho vložil jeho doposud mlčící kolega, který přiběhl s půlminutovým zpožděním, s dotazem, proč jako že dělám takové cavyky kvůli identifikaci? Popravdě jsem odpověděl, že je půl dvanácté v noci a já nejsem zvědavý na to, jak se s mojí občankou zavře v autě, vyřídí si mezi tím dva telefonáty manželce a mě nechá (v rámci kontroly totožnosti) dvacet minut trčet vedle auta.
Provedli tedy kontrolu totožnosti pohledem na mou občanku.….a vrátili se zpět k původně požadovaným dokladům. Byla to šaškárna na další dvě a půl hodiny, ale docela mě bavila. Nejsem sice právník, ale jejich právní znalosti byly rovny nule!!! Když viděli, že se mnou vážně nehnou, zavolali státní policii. Nevím, jakým způsobem jim vylíčili závažnost deliktu, ale asi se překonali, protože přijela kriminálka. A celé kolečko začalo znovu!
Je pravda, že kriminálka když zjistila o jak „závažný“ čin se jedná, tak chtěla ty měšťáky na místě popravit!
Městský strážník se mi ještě snažil vysvětlit, že má plné právo ony doklady požadovat, když je evidentní, že jsem s tím autem jel! Nebo mu snad chci tvrdit, že je i s kolegou slepý?!?!? Odpověděl jsem, že opravdu netuším, zda je spolu s kolegou slepý či nikoliv, ale že pevně doufám, že jejich zdravotní stav někdo povolaný prověřil ještě před tím, než dostali uniformy, zbraně, rajón a kapesní slovník cizích slov. A taky že bych rád podotknul, že právní systém tohoto státu skutečně nestojí na tom, co je, nebo není evidentní – ať se to komu líbí nebo ne.
Koutkem oka jsem zahlédl, jak sahá po obušku, zatímco jeho kolega přivírá oči a nenápadně kroutí hlavou (zřejmě si všiml toho, že polovina mých sousedů kouká z okna jako by měla lístky do první řady a tudíž je svědků víc než dost).
Situaci se rozhodl vzít do ruky zkušený kriminalista ne nepodobný (vzhledem, věkem i postupy) panu radovy Vacátkovi. Přátelsky mě objal kolem ramen a téměř otcovsky pravil: „Proboha proč děláte takové potíže, tak nám to ukažte, ať můžeme jít spát a neděláme tu divadlo lidem.“ Upřímně jsem mu odpověděl, že jediný problém který mám, se týká chování a přístupu onoho městského strážníka. „Já mám za povinnost Vás jen pozdravit a to jsem udělal,“ ozvalo se mi za zády (mimochodem ani to neudělal). Aniž bych se otočil, povídám „radovy Vacátkovi“: „Vidíte? Nikdo s ním nemluví a furt má potřebu něco komentovat!“
Přiznám se, že v tu chvíli jsem byl přesvědčen, že mě na místě zastřelí!!! Rada Vacátko se zajímal o to, v čem spatřuji ono neprofesionální a neslužební chování. „To máte tak, pane rado. Když po někom požaduji něco, na co nemám ze zákona nárok….“ „Pane, já mám nárok, abyste věděl,“ ozvalo se mi za zády. Hergot zacpěte mu už někdo kušnu nebo se nikam nedostaneme ani do svítání, proběhlo mi hlavou… Rada Vacátko byl zřejmě téhož názoru a tak pokynul strážníkům ať se zdrží komentáře a pokud to pro horlivého strážníka je nepřekonatelný problém, tak ať ten druhý je tak laskav a vezme ho někam na procházku.
„Takže: pokud po mě někdo požaduje něco, na co nemá ze zákona nárok“ (snad má dobré pojištění a dobrého stomatologa, protože si musel rozdrtit sklovinu, jak to bylo slyšet jeho skřípání zubů), „tak předpokládám, že bude výrazně milejší, než mu ukládá zákon a interní postupy a ne že na mě naběhne jak „Simír z Kobry 11“ a namísto pistole na mě míří (zaplať pánbůh) zastavovacím světelným, kuželem. …mimochodem to vypadá velice komicky“. To už strážník – jemuž se délka chrupu zkrátila na polovinu – rozhodl ignorovat služebně resp. zákonně vyšší postavení rady Vacátka, poodstoupil o metr dozadu a v póze Puškina, který vyzívá Danthese na souboj pravil: „OBČANE!! JMÉNEM ZÁKONA VÁS VYZÝVÁM, PŘEDLOŽTE MI VÁŠ ŘIDIŠKÝ PRŮKAZ, TECHNICKÝ PRŮKAZ A ZELENOU KARTU!“
Vacátko vykulil oči jak krakatice a začal zvažovat, zda by neměl zatknout onoho strážníka… „Je mi líto, ale NIC Z TOHO, CO POŽADUJETE VÁM NEDÁM“, odpovídám klidně. „OBČANE! VYZÝVÁM VÁS PODRUHÉ! PŘEDLOŽTE MI VÁŠ…….. NEBO BUDU NUCEN VÁS ZATKNOUT A PŘEDVÉST!“
Vacátko sedí na obrubníku, hlavu v dlaních a přemýšlí, co má udělat, aby situaci zachránil a nemusel profesně degradovat svého „pseudokolegu“, když ví, že nemůže podpořit jeho postup. Nezávidím mu. Složení Eternity mi za daných okolností přijde jednodušší… „Cože budete muset?!?!!" ptám se, doufajíce že mě šálil sluch. Myslel to vážně! Čert vem, že nemá právo mě zatknout (i kdyby k tomu měl zákonný důvod, může mě pouze zadržet a předvést – což ale nemůže, pokud je na místě státní policie).
„No, když musíš, tak musíš! Ale ujišťuji Vás, že to bude jeden z posledních úkonů, které z pozice městského strážníka uděláte. Neboť v zápětí na Vás podávám stížnost a trestní oznámení pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Je totiž obecně známo, že nepáchám žádnou trestnou činnost, nejsem na seznamu hledaných osob a má totožnost je Vám známa a Vámi ověřena. Nemáte tedy jediný zákonný důvod k Vámi avizovanému dalšímu postupu. Pokud Vám nestačí vysvětlení, které jsem Vám na místě podal, jste oprávněni si mě předvolat k sepsání podaného vysvětlení a případ předat ke správnímu řízení“. Aktivní „měšťák“ zezelenal, druhý se dloubal v nose vyrábějíc jakousi kuličku, sousedé se náramně bavili, Vacátko plakal…
Zvažuji, že veřejně oznámím, že odmítám svou občanskou povinnost. Předpokládám, že (pokud ti dva republikoví policisté nezasánou) přijdou na řadu donucovací prostředky – což by v případě prostoduchosti ozbrojeného strážníka nedopadlo nejšťastněji – zejména uvážím-li, že i já jsem (legálně) ozbrojen. Rozhodl jsem se, že se „vzdám“. Předložil jsem požadované doklady ke kontrole. Pochopitelně zkontroloval úplně všechno. Požádal jsem ho, když kontroloval motor, ať se mi taky jukne na olej, jestli není třeba dolít (zde nepochopil narážku na to, že čísla motorů se již několik let neevidují). No nedalo se nic dělat. Ať se snažil, jak se snažil, všechno bylo v pořádku. Vacátko mi se slzami dojetí poděkoval a odjel dospat noční, zatímco „inteligentnější“ měšťák se mě zeptal co „vážně“ mělo tohle všechno znamenat.
Co? Pořád to, co jsem tvrdil celou dobu, plus to, že vás (městskou policii) nemám rád. Tenhle sbor nikdy neměl vzniknout, a když už bohužel vzniknul, měl se věnovat tomu, k čemu byl určen. Sbírat psí hovínka a pomáhat důchodcům přes přechod! Dluh tohoto státu se počítá v miliardách a tady stovky milionů přichází vniveč!
Jak Vás (jako orgán) mám uznávat a respektovat, když mám za stěračem PĚT! výzev od městské policie, že parkuji v rezidentní zóně, když v ní evidentně neparkuji. Mimo jiné, je vyznačena modrou čarou na vozovce a tato čára začíná cca 2 metry od místa kde parkuji! A když jsem jinému Vašemu kolegovy položil dotaz: čistě hypoteticky, když budu vycházet z předpokladu, že máte pravdu a já skutečně stojím na rezidentním parkovišti, proč tam proboha mám těch výzev PĚT?! „No, protože každý den porušujete. Zítra tam budete mít šestou!“, bezelstně odpověděl. "Aha, tak dobře, jen to ve vlastním zájmu už nikde neříkejte nahlas", povídám. "Ono totiž v téhle zemi platí, že za jeden prohřešek je jeden trest. A já tam dodávku zaparkoval před týdnem a od té doby se nehnula z místa – tudíž jsem spáchal jednou jeden prohřešek. To už tady můžete rovnou stát a vypisovat jednu výzvu za druhou, protože KAŽDOU VTEŘINU PORUŠUJI!!!" Šel jsem spát, ačkoli usnout jsem dlouho nemohl…
P.S. Za dva dny jsem měl Hondu dokola „objetou“ klíčem. Pochopitelně si vůbec nemyslím, že by v tom měl prsty onen strážníček.
P.P.S. Za pět dní mi Hondu (z nařízení jiného strážníka) odtáhli s tím, že stojím ve vjezdu. Na vysvětlenou: v tom vjezdu (který se neužívá a jsem s majitelem nemovitosti, k níž se vjezd vztahuje, na parkování domluvený) stojím už tři roky a najednou to vadí. Avšak jak mi bylo vysvětleno, nelze se s uživatelem vjezdu domluvit na parkování ve vjezdu, neboť vjezd jako takový je pozemkem městské části…
P.P.P.S. Žijeme v Čechách a proto: LIDÉ BDĚTE!!!
Váš věrný čtenář
|
|
|
