Jak mizí velké kauzy
2. 10 2010 | Už se stalo v naší zemi nemilou tradicí, že velké kauzy mizí v nenávratnu. A je úplně jedno, jestli se týkají zpronevěry peněz, podvodu, vládních špiček nebo vytunelování firmy. Ale proč se tomu tak děje? Proč není zájem vše vyřešit a viníky potrestat? Jak se všechno může vytratit do ztracena?
Jak to vypadá, kolikrát by snaha i zájem byl, jenže…..
Podle našich zdrojů celý systém funguje následovně:
Policie obdrží nějaký podmět a začne konat. Výslechy, vytěžování informací, sledování pochybných transakcí a potencionálních pachatelů. Informace se kupí a spis roste. Následuje porovnávání nesrovnalostí ve výpovědích svědků a faktů, zapisování poznámek. Po nějakém čase už není spis ale jen jeden šanon, ale třeba pět, deset, třicet, padesát. Není nic zvláštního, když jedna kauza a jeden spis má velikost obývací stěny plné šanonů. Na tom všem pracuje nějaký tým zkušených policistů. Jenže ten tým může klidně být i jeden jediný člověk. A dál? Dotyčný policista znalý kauzy je převeden na jiné pracoviště, od policie odejde, je povýšen nebo něco podobného.
V tom okamžiku přichází na řadu další policista, který se má tzv. seznámit se spisem a pokračovat v šetření. A doba na seznamování? Třeba dokonce až 3 měsíce!! V lepším případě. Dokážete si představit během tří měsíců přečíst a důkladně projít několik desítek šanonů, stovky výpovědí, doplnění výpovědí a snažit se najít nějaké nesrovnalosti a podivnosti? A do toho ten policista musí pochopitelně vykonávat svou běžnou práci a dál pracovat na svých případech. Kdy má začít studovat přidělenou kauzu? Věřte, že u policie neexistuje, aby měl ČAS. Možná ve svém osobním volnu, které, když to dobře vyjde, je párkrát do měsíce. Takže dělá co může, ale ať se snaží sebevíc, nadčlověk není.
Po určené době přijde nadřízený nebo nadřízený nadřízeného a ptá se, co v té kauze policista vyřešil, kam se posunul a co zjistil. Že se k tomu díky obrovské vytíženosti sotva dostal? Pane kolego, vy nemáte výsledky! Následuje trest v podobě finančního postihu. Bezva. Teď policista dostal pořádný impulz a zvýšila se mu motivace, alespoň podle mínění nadřízených chytráků. Opak je pravdou. Policista začne trpět depresemi, nespí, je podrážděný na všechny strany, doma s ním není k vydržení, hádky s manželkou, děti zná jen z fotek, ale přece dál slouží a chrání. Jenže po čase je situace již neúnosná. Buď další postih nebo je na pokraji zoufalství nebo dostal „pojeb“ i šéf a celý spis putuje dál. V tom okamžiku přichází na řadu další policista, který se má tzv. seznámit se spisem ………………....
Jinou variantou je postoupení spisu někam jinam. Ale to „někam jinam“ může znamenat třeba z Prahy do Brna, protože v Brně je k tomu potřeba něco došetřit. Takže se desítky šanonů převážejí na etapy. A to je nejlepší krok k tomu, aby se „pár šanonů“ někam zatoulalo. Pomineme-li fakt, že spis opět dostane nějaký chudák, který o tom neví vůbec nic a vším se musí prokousat, náhle zjistí, že mu nejspíš něco chybí. Ale kde to je? Samozřejmě nikdo neví. Takže co s tím. Mravenčí práce, která však od počátku nemá výsledek. Takže kauza je otevřena, ale celkem se v ní nedá moc pokračovat. A čas běží. Svědci si už po letech nic nepamatují, pokud se vůbec ví, kdo je svědek, jsou ovlivněni spoustou informací, které za tu dobu dostali ze všech stran, někdo není k sehnání nebo dokonce již nežije. A kauza? Ta pomaličku mizí do ztracena.
Že je to neuvěřitelné? Ano, skoro máte pravdu. Jenže to tak bohužel je. A k tomu všemu si přičtěme, jak je s policisty zacházeno. Neodpovídající podmínky pro práci, kdy se na 12m² musí krčit dva policisté včetně psacích stolů a spoustou šanonů s případy, jedna kopírka a skartovačka na oddělení čítající 25 lidí, žádný prostor k přespání (ač se to zdá podivné, policisté se kolikrát nedostanou domů i několik dnů a musí přespávat na oddělení), žádná sprcha – v lepším případě třeba jedna na 70 lidí, postihy od městských strážníků, kteří naprosto nerespektují služební vozidlo policie ČR a klidně ho odtáhnou (a to i pomalované, protože policisté totiž nemají žádné univerzální povolení k stání na zónách, o zákazech stání a zastavení nemluvě – což je např. při sledování podezřelého nebo zadržení dost problém, ale nikoho to nezajímá) a k tomu stálá buzerace – a jiné slovo pro to není – a v posledním hitu i snižování mezd. Tak tomu se říká super job!
Byť jsou policisté všeobecně neoblíbeni, zkuste si takovou práci dělat. Zasloužili by spíš obdiv. A proč takovému systému vlastně dál slouží? Zeptejte se jich, třeba vám odpoví. Jen se tak nějak vkrádá otázka, zda to vše není nějaká snaha o umělé odstavení a oslabení republikové policie. Co vy na to, pane ministře vnitra, páni poslanci a vlastně všichni páni vládní úředníci?!
A četli jste už zkušenost s městskými strážníky?
