Co školy neučí
1. 04 2010 | Ze základní školy si odnášíme umění číst, psát a celkem slušně počítat. Střední škola z nás může vychovat odborníky a rozšířit nám i všeobecné vědomosti. Škola vysoká už nás úzce specializuje a školí ve vybraném oboru a na našem zvážení je, jak dlouho a vlastně hodně chceme studovat. JUDr, PhDr, Doc. a Prof. už bývají takřka vrcholem vzdělání. Učí nás ale školy vše?
Co jsme se ve školách určitě neučili:
- Ve středověku neexistovaly žádné vtipy o blondýnkách. Ba naopak. Ženy se světlými nebo plavými vlasy byly všeobecně pokládány za počestné a cudné a tehdejšími muži byly obdivovány. A pokud měla blondýna dokonce modré oči, byla pokládána za ideál krásy. Z toho důvodu jsou proto právě tyto renesanční ženy a dívky se zlatými vlasy na obrazech mistrů malířů. Oproti tomu brunetky byly podezřelé z vášnivosti, která nebyla v té době právě populární.
- V letech 1533 – 1534 byly vyrobeny klenoty - žezlo a královské jablko, které jsou dodnes součástí našeho pokladu. Jenže tyto klenoty nebyly zhotoveny proto, že se původní (které nechal vyrobit Karel IV) ztratily, ale proto, že původní nebyly dostatečně ozdobné.
- Ferdinand I. přikázal z vodních pramenů u Úšovic těžit kuchyňskou sůl, která tenkrát byla opravdu „nad zlato“. Těžba však bohužel přinesla zklamání, protože sůl měla projímavé účinky a nebyla tedy použitelná. Jen dřevorubci a poustevníci měli vyzkoušenu blahodárnou léčivost místních pramenů. A to byl vlastně začátek slávy Mariánských Lázní.
- Do Evropy přivezli syfilis Kolumbovi námořníci z tzv. Nového světa. Ze začátku byla v Evropě nemocí nevyléčitelnou a než byla u Evropanů vytvořena jakási imunita, trvalo několik desítek let. Ale i po překonání choroby zůstávaly doživotní následky. Syfilida se však prakticky dala léčit až počátkem 20 století, když byly vynalezeny sulfonamidy.
- Zdražování není jen výmyslem dnešní doby, ale zdražovalo se i ve středověku. Ale králové, zejména Rudolf II, se dokázali proti tomu výmyslu zásadně postavit (oproti dnešním vládám, které tiše souhlasí) státnickým dohledem. A právě za Rudolfa II vyl vydán tzv. Drahotní řád, který byl v následujících letech upravován směrem dolů a jeho platnost byla až do počátku třicetileté války.
- Rudolf II. sice dohlížel, aby nedocházelo ke zdražování, ale sám velmi nerad plnil své závazky placením. Jako příklad poslouží Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který pracoval pro krále 12 let, ale platu se domáhal marně. Nakonec dostal zaplaceno za to, že svého zaměstnavatele bouchl do zad. Došlo k tomu, když panovníkovi zaskočilo. Nikdo si totiž nedovolil panovníka udeřit a až když počal již sinat, odvážil se toho Harant a nakonec dobře udělal. Za tento skutek dostal od Rudolfa II. čtyři tisíce tolarů.
- Stejně jako dnešní nesplněné sliby politiků, zvláště před volbami, nebyly kolikrát sliby plněny ani od králů. Např. Zpívající fontánu u letohrádku Královny Anny měl za Ferdinanda I vytvořit kovolijec Tomáš Jaroš. Za toto dílo měl obdržet plat 1400 zlatých. Jenže o tuto odměnu později král smlouval a cenu neustále snižoval, až nakonec poslal Jaroše do Košic odlévat děla. Tam tento kovolijec nakonec zemřel, král ušetřil, ale za kašnu je tedy vlastně dlužen dodnes.
Tolik tedy něco málo k doplnění vědomostí, protože tohle jste jistě ve škole neslyšeli.
|
|
|
