Bláznivý svět I.: Řeč přiměřená
27. 10 2008 | Bláznivý svět nebo možná výstižněji - svět se zbláznil! Obklopují nás věci, nad kterými zůstává rozum stát a marně si říkám, kdo nebo co vede lidi k podivnému smýšlení a rozhodnutí. Těchto věcí je za poslední dobou tolik, že vážně přemýšlím, jestli žiju na správné planetě nebo jestli jsem náhodou nevědomky nehybernoval a nevzbudil se v době naprosté ignorance, kdy je zcela záměrně vše postaveno na hlavu. Proto jsem se rozhodl, že Vás budu průběžně informovat, čistě dle mého názoru, o nesmyslných a možná bych se nebál i výrazu přiblblých věcech a názorech.
Ve svém věku a se svými životními zkušenostmi jsem si bláhově myslel, že se v našich zákonech, vyhláškách, předpisech a různých nařízeních celkem dokáži orientovat. Nedávno jsem však zjistil, že mám notnou mezeru ve vzdělání. Narazil jsem totiž na pojem mně zcela neznámý - a tím je "ŘEČ PŘIMĚŘENÁ". Co se týče přiměřenosti, znám rychlost přiměřenou, obranu přiměřenou, dokonce i přiměřené úroky a další přiměřenosti, ale řeč přiměřenou? No fakt jsem nevěděl. A jsem rád, že se mi dostalo korektního vysvětlení.
Tak tedy: V Praze na náměstí Jiřího z Lobkovic je park a v něm se v odpoledních hodinách schází naše pubertální mládež. Tak jako jsme se my v mládí scházeli na oblíbených místech, někteří z mladých si dnes vybrali toto místo. Poslouchají písničky v mobilech (oblíbená to dnešní kratochvíle), řeší svoje problémy, prožívají svá první rande a ........... diskutují. A to je ten kámen úrazu. Oni totiž diskutují hlasitě!! Lidé si stěžují a volají na naši všemi velmi oblíbenou městskou policii, že se baví hlasitě a naši ochránci zákona to chodí řešit. A zde narážíme na náš pojem - řeč přiměřenou. Tato mládež je totiž naprosto neznalá a ve své malosti vůbec netuší, že by se měli bavit hlasitostí přiměřenou. Vůbec lidem nevadí, že třeba neruší noční klid, že nefetují, nerozbíjejí lavičky a jiné věci, nekonzumují alkohol a nechovají se hulvátsky. Oni se prohřešili tím, že nemluví řečí přiměřenou. A jak se nám dostalo vysvětlení od našich všudepřítomných ochránců, co kdyby se třeba této hlasité řeči zalekl ten malý psík, kterého zrovna venčí vetchá důchodkyně, a vběhl do silnice? Nebo se zalekl nebohý stařík vláčející tašku s nákupem a upustil ji zrovna na přechodu? Malér by byl na světě! Pod jasnou tíhou těchto argumentů plně chápu, že naše mládež by měla být ještě více potírána za tento hrubý prohřešek. Možná by měla být i nějaká osvěta ve školách jak mluvit na ulicích a v parcích. Jistě by se toho rádi ujali naši strážníci a mohli se prezentovat i tím, co všechno dělají pro zachování pořádku. Pan radní Blažek by měl jistě radost. I když, kdo by potom vystavoval předvolání za špatné parkování, jezdil s odtahovou službou (služba - to zní, co?), potíral odhazování nedopalků a žvýkaček, kontroloval kouření na zastávkách a dozoroval na správné vodění psů na vodítkách a jiných jistě záslužných aktivitách? Možná bych raději někoho z těchto mladých nechal pro výstrahu za úsvitu zastřelit!! Třeba by se pak naučili mluvit přiměřeně, spratci jedni!
