17. listopad
16. 11 2009 | Dnes ráno jsem vstal a úplně obyčejně se mi nechtělo z postele, úplně obyčejně jsem si dal obyčejný kafe a ostatní ranní rituály proběhly také dle denních zvyklostí. Obyčejně… A přece je dnešek neobyčejný. Je totiž 17. listopadu, magické datum, které plní média už několik dní. Člověk prolistuje noviny a zjistí, že ten a ten je darebák a ten ještě větší, protože si to něm dovolí říct. Dva se hádají, třetí směje a směje se od srdce. Protože ještě neví, že zítra bude ten nejhorší on.
Dneškem noviny přestávám číst a 17. listopad pro mě zůstane dnem rozhodnutí.
Valná většina ostatních lidí bude dnešek stále oslavovat vzpomínkami na tento čas před dvaceti lety, kdy hrdinsky cinkala na Národní třídě a pomáhala svrhnout režim komunistické diktatury. Ale jak to vlastně bylo? Jakých úspěchů jsme dosáhli? Dovolte mi, prosím, vyjádřit vlastní názor…
Jelikož jsem mlád, život v dobách reálného socialismu se mi vybavuje pouze marginálně. Rodiče zaměstnaní v JZD, sváteční pomeranče, otřesná školní kuchyně, balík dámských vložek pod vánočním stromečkem, vůně šeříkového mýdla a pach naftalínu. ”Dostal jsem takovou hnědou limonádu v červené plechovce a byla z jůesej , a to je někde v NDR, protože mi ji odtud přivezla teta trabantem“, chlubil se mi spolužák Jarda. Pouze střípky, toť vše. Nic víc ani míň. Ta revoluce, která se dnes vzpomíná, mě zastihla v mých šesti letech, což je brzy na to abych něco chápal, ale pozdě abych zapomněl. A později jsem pochopil, že změna byla neodvratná. Nicméně postupem času jsem přestal děkovat rodičům, studentům a všem co se protestů účastnili. Režim se totiž zhroutil sám a po počáteční euforii z nabyté svobody se stát začal systematicky hroutit opět. A bohužel téhle nekonečné destrukce jsme denně i nadále svědky.
Na začátku jsme stáli z holou zadnicí, vystaveni výzvě začít znovu a zajistit dětem lepší budoucnost a nebylo to nereálné. Měli jsem k dispozici obrovské množství státních podniků s nasmlouvanými zakázkami a sjednaným odbytem, poměrně rozvinuté zemědělství, nerostné bohatství atd. Lidé mohli začít samostatně podnikat a všichni dostali rovné příležitosti.Chvíli by to trvalo, ale jsem přesvědčen, že to byla jediná možná správná cesta. Jenže najednou, kde se vzala tu se vzala, kuponová privatizace. Rychlý prachy a život jak v “západním Německu“ na dosah ruky. Spontánně provedený podvod na lidech, jehož jediným neúspěchem byl fakt, že nebyl schopen otevřít všem těm drobným investorům oči a vypráskat z křesel kompletně všechny potentáty, kteří na tohle kývli a posvětili svými podpisy. Lid byl sice rozhořčen, jenže řekl si: „Ale co?! Začínáme a chybami se člověk učí. Vždyť to třeba mysleli dobře a ten jeden by se i vyjímal jednou na hradě.“ Od té doby se v naši milé republice točí velký politickozločinecký kolotoč. Nic se nemění a lidé asi nemají odvahu se v něm zkusit zorientovat. A já se jim ani nedivím, samotnému mi vždy naskakuje husí kůže.
Nejčastěji se mě lidé ptají koho volím tedy já, jestli ODS, ČSSD, KDU-ČSL, SZ nebo co vlastně, kde vidím cestu ke změně? Zachovávám si své právo tajné volby a odpovídám, že rozhodně nikoho ze SNM. Že vám to nic neříká? Ale ano, napovím vám:
1.) Toto společenství existuje již téměř dvě desetiletí
2.) Je tvořeno centrální stranou a několika satelity, přičemž centrála může volně přesidlovat
3.) Soudržnost je dáma koaličními dohodami, lobbingem a úplatky
4.) Satelity jsou povinny na vyzvání předhazovat oběti
5.) Primárním zájmem je zachování vlastní existence
Už víte? Tak ještě poradím:
SNM disponuje setrvalými preferencemi bez ohledu na to, že se jedná o stranu s vyhořelým programem a vnitřně rozhádanou. Jak je to možné? Na její straně stojí všechna média a téměř všichni voliči pro které strana skýtá výhodný podnikatelský subjekt s lobbingem, klientelismem, korupcí a koryty.
Ano! SNM (Spolek neukojitelných mamonářů ), ti co nám vládnou od převratu. Není možné jmenovat všechny, ale jistě máte jasno. Stačí otevřít noviny, dnešní nebo klidně patnáct let staré…
V současné době jsme tedy dospěli do situace, kdy sedmdesát procent České republiky fakticky již patří zahraničním investorům, státní dluh se přehoupl přes reálně splatitelnou laťku, systém se hroutí a záchranu hledáme v Evropské unii.
Je to důvod proč tolik lidí volalo po změně? Uvědomujeme si dobře kam se svým laxním přístupem k politické situaci řítíme? Opravdoví mladí odborníci se střízlivými názory se v současné vysoké politice nepohybují a čekají na vaše hlasy v příštích volbách. Negativní obraz malých politických stran vzniká pouze důkladnou mediální masáží a je investicí SNM do dalších let.
Možná vám přijde můj názor příliš kritický, infantilní či neuvážený. Klidě to dejte vědět, rád s vámi budu diskutovat.
Václav Šikl
