Olympijské trapasy a jiné pamětihodné výkony

Vydal T.C.   |   Publikováno 13. 10. 2015

  • 1 / 1

Rychleji, výše, silněji, tak zní klasické olympijské heslo. Dodejme ještě jedno slovo: NEJSMĚŠNĚJI. Jednou se ztratí maratonec, jindy se šermíři vyzvou k reálnémi souboj a utkají se. Ano, na olympiádě se stávaly docela komické či těžko uvěřitelné historky. Dnes jsme pro Vás připravili ty NEJ.  

 

Nikdy se nedozvěděla, že vyhrála
- nacházíme se v Paříži, píše se rok 1900. Američanka Margaret Abbottová je ve francouzské metropoli na návštěvě se svou matkou a zřejmě ani netuší, že se zde pořádá nějaká olympiáda. Tenkrát se totiž kvůli tomu tolik nešílelo. Rozhodly se, že si spolu zajdou zahrát golf. Bez zvláštního váhání se připojí na hřišti k nějaké soutěži, a protože kolem panuje docela chaos, nikoho to nepřekvapuje. Spolu s nimi se přidá ke golfu prostě více lidí, říkají si. Margaret nekompromisně vyhrává, ale vůbec netuší, že se stala olympijskou vítězkou. Bohužel se to nedozví nikdy. Zemře roku 1955, a to je o pár let dřív, než historici náhodou objeví její jméno v análech olympiády. Mimochodem, matka skončila sedmém místě, a tak byl tento turnaj jediným okamžikem v historii olympiád, kdy matka s dcerou soutěžily společně.

Běžel autem
- je rok 1904, koná se olympiáda v St. Louis. Představte si běžecký maraton a strašné vedro. Z 31 běžců to polovina vzdala před startem. Také Američana Freda Lorze sklátily už na 15km velké křeče do nohou. A tak si sedl do auta, které projíždělo kolem (buď to bylo auto jeho trenéra, nebo pořadatelský vůz) a vezl se dalších skoro 18km. Náhle mělo vozidlo poruchu a tak Fred znovu v plné síle vběhl na trať. Zbytek už zvládl po svých, dokonce tak, že protrhl cílovou pásku. Byl vyhlášen vítězem a prezidentská dcera Alice Rooseveltová mu dala na hlavu vavřínový věnec. Rozhodčím se jízda v autě nelíbila a dali mu doživotní distanc. Brzy ale uznali, že Lorz si asi opravdu musel odpočinout, a sportování mu po čase zase povolili.


Nejdelší zápas
- někdy dá medaile člověku opravdu zabrat. Své by o tom býval mohl vyprávět estonský zápasník Martin Klein, který na olympijských hrách roku 1912 soutěžil za Rusko. V semifinále narazil na Fina Alfreda Asikainena. Ti dva spolu zápasili neuvěřitelných 11 hodin a 40 minut, což je nejdelší zaznamenaný zápas všech dob. Klein vyhrál, ale byl v tom bohužel zárodek další prohry, jelikož druhý den byl ve finále tak slabý, že nesvedl vůbec nic a prohrál zápas.

Ztratil se maratonec
- a ještě jednou rok 1912. Vypadá to skoro jako začátek detektivky: všichni běžci vyrazí v pořádku na trať a když dorazí do cíle, je jich o jednoho méně. Jeden náhle zmizel. Všude po trati byli diváci a pořadatelé. Připomíná to záhadu zamčeného pokoje. Opravdu se to však stalo. Na olympiádě ve Stockholmu roku 1912 se takhle ztratil japonský běžec Šizo Kanakuri. Jak se taková věc přihodila se zjistilo až mnohem později. Protože vládlo velké vedro, Japonec při maratonu omdlel, a tak jej rodina, u jejíž farmy zkolaboval, vzala k sobě domů. Strávil tam několik hodin, pak se vrátil na hotel a aniž komukoli cokoli oznámil, sbalil se a vydal na cestu do říše Nippon. Problém byl, že švédští pořadatelé ani japonská výprava nevěděli, co s ním je. Vše se nakonec vysvětlilo až v roce 1966. Švédové mu tehdy nabídli, aby si ten závod doběhl. Kanakuri to přijal a zaběhl tak nejdelší olympijský maraton všech dob. Trval 54 let, 8 měsíců, 6 dnů, 8 hodin, 32 minut a 20,379 sekund.

Není důležité umět, ale zúčastnit se
- někdy lidé vezmou příliš doslova Coubertinovo: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Občas se na olympijské hry dostaví lidé, aniž by cokoliv uměli. Nevěříte? Tuniský tým to dokázal v moderním pětiboji, v Římě roku 1960. Nedá se říct, že by Tunisané byli slabší než ostatní, přesně řečeno oni neuměli totiž vůbec nic. V první disciplíně, kterou bylo jezdectví, spadli všichni tři z koně a ublížili si. Pak následovalo plavání, při němž se jeden z členů týmu málem utopil, protože neuměl plavat. Při střelbě byli dva kupodivu docela dobří, ale třetí byl vyloučen, protože postřelil rozhodčího. Šermovat uměl jen jeden, a tak to odšermoval za všechny tři, protože díky masce předstíral, že je pokaždé někdo jiný. I přes všechny tyto výkony Tunisané obsadili třetí místa.


Jako Úhoř ve vodě
Něco podobného se stalo i v Sydney před 12 lety. Tehdy však olympionik, který plavat vlastně neuměl, vstoupil do análů tím, že vyhrál svoji rozplavbu. Afričané v téhle disciplíně zrovna moc neexcelují, a tak Eric Moussambani z Rovníkové Guineje neměl moc šancí. Mnohé z vás by zřejmě porazil, ale na olympiádu to nebylo ani omylem. Plavat se ostatně naučil 8měsíců před začátkem olympiády a trénoval ve 20m bazénu. A tak se při své rozplavbě, která byla jeho prvním a posledním závodem v tak velkém bazénu, na konci málem utopil, protože už nemohl. Ale přesto vyhrál. Ve své disciplíně měl totiž jen dva soupeře a oba byli diskvalifikováni kvůli špatným startům. A tak Eric Moussambani, který se dostal na hry bez kvalifikace, plaval sám.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtěte více
Novinky
Speciály
Kokain je out, teď frčí čokoláda

Kokain je out, teď frčí čokoláda

Všichni milovníci hříšného mlsání s názvem čokoláda jsou nadšeni a v euforii. Šňupání čokolády prý navozuje stejné pocity jako při orgasmu.   čtěte hned

Porno herečka vs „normální“ ženská

Porno herečka vs „normální“ ženská

Na porno kouká každý, a kdo tvrdí že ne, kouká na něj o to víc. Problém ale nastává v okamžiku, kdy muž zapomene, že to co se děje u něj v ložnici není "pohádka pro dospělé" ale reálný ... čtěte hned

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Když pravidelně každé ráno vypijete sklenici vlažné vody se šťávou z citronů, budou se dít s vaším zdravím zázraky. Podlehli jste novodobému trendu a už si nedokážete představit den bez ... čtěte hned