Neznámá Tour de France

Vydal T.C.   |   Publikováno 20. 02. 2018

  • 1 / 1

Vznikla kvůli politickým hádkám novinářů a výrobců kol a měla zvýšit prodeje nového a neúspěšného cyklistického magazínu. Byla plná podvádění a násilí. Seznamte se s historickými fakty o Tour de France.  

 

Kořeny celého cyklistického podniku jsou velmi politické, souvisejí s Dreyfusovou aférou. Francouzský kapitán židovského původu Alfred Dreyfus byl v roce 1894 odsouzen za vlastizradu k doživotí. Ukázalo se přitom, že byl verdikt vynesen nespravedlivě, armáda zamlčovala a falšovala důkazy a Dreyfusovým „proviněním“ byl jeho židovský původ. Ptáte se, jak to souvisí s Tour de France? Dreyfusova kauza rozdělila Francii na dva tábory. Zatímco levicový šéfredaktor největšího cyklistického magazínu L ́Vélo, který mixoval sport s politickými komentáři, byl Dreyfusův zastánce a odpůrce antisemitismu, velcí výrobci kola plátci reklam byli ve druhém táboře. Nakonec tenze vyvrcholily rozchodem. Inzerenti se od časopisu L ́Vélo v roce 1900 odtrhli a založili magazín L ́Auto-Vélo, jehož později soud donutil přejmenovat se na L ́Auto. Právě oni uspořádali závod Tour de France, aby svému novému projektu zajistili propagaci. Bylo to součástí konkurenčního boje, magazín L ́Vélo totiž od roku 1896 organizoval úspěšný závod Paříž – Roubaix.

Historie závodu Tour de France však nezačala právě slavně. Nebyl o něj vůbec zájem. Tour měla odstartovat 1. června 1903, ale týden předtím bylo přihlášeno pouhých patnáct cyklistů. Organizátoři proto start raději o měsíc odložili, snížili zápisné z 20 franků na 10 a zvýšili finanční odměnu pro vítěze na v té době neuvěřitelných 20 tisíc franků. Nakonec se počet přihlášených vyšplhal na 79, z nichž na start skutečně nastoupilo šedesát. Závod měl šest etap, které byly výjimečně dlouhé, v průměru jedna etapa měřila kolem 400 kilometrů, celkem tedy cyklisti museli absolvovat neuvěřitelných 2400km. Mezi nimi měli jezdci dva až tři dny odpočinku. A pokud závodník některou etapu nedokončil, mohl na rozdíl od současných pravidel nastoupit rovnou do další. V závodu převládali Francouzi. Kromě nich v něm byli Belgičané, Švýcaři, Němci a jeden italský cyklista. Všichni byli profesionálové, jednadvacet závodníků bylo sponzorováno výrobci kol. Favoritem závodu byl Maurice Garin, menší chlapík s knírem, který také nakonec skutečně zvítězil.

Je-li trochu překvapující pozadí prvního ročníku závodu, nejsou o nic méně zajímavé kontury jeho pokračování. Bylo plné skandálů, podvádění a holého násilí. Tak například muselo být z podniku vyloučeno devět jezdců, kteří část závodu jeli v automobilech, nebo se jimi nechali vléct.

Vítězi závodu Maurici Garinovi se zase dostalo protekce od organizátorů. Mohl se najíst ve chvíli, kdy to pravidla nedovolovala, a to údajně proto, že se jeho sponzor podílel na financování závodu. Nakonec byl spolu s dalšími třemi jezdci diskvalifikován. Kvůli čemu přesně, to se dnes neví. Existují jen dohady a poletují v nich připínáčky rozhazované na trati před koly soupeřů a jezdci otrávení konkurenty či jejich fandy. Lucien Petit-Breton vypověděl, že viděl jednoho z rivalů, jak se nechal vléct na motorce, a když Petit-Breton protestoval, bylo mu vyhrožováno pistolí.

Nebylo to jediné násilí, které se odehrálo. Šokující dávka čekala na některé závodníky u St-Étienne. Nejenže tam fandové místního jezdce Faura káceli stromy přes trať, aby zdrželi jeho konkurenty, vyšlápli si na ně i s klacky v rukou. Italský jezdec Gerbi skončil po útoku v horské pasáži Col de la République se zlomeným prstem, Maurice Garin dostal kamenem do obličeje a kromě toho inkasoval stejně jako jeho bratr César rány klacky. „Faure do toho! Pryč s Garinem! Zabijte je“ křičeli místní, které rozehnaly až výstřely z pistole.

Ve dvacátých letech bývala Tour de France prostě jiná. Jezdci se při ní nezdráhali kouřit ani pít alkohol. Cigarety si dopřávali zejména před výjezdy, to proto, že se tradovalo, že pomohou otevřít plíce. Pivo zase mělo pomáhat nejen na bolest, ale také mělo podpořit výkon.

Přes sto padesát kilometrů a pět až šest hodin denně v sedle, poctivé a pečlivé doplňování tekutin, nenechat se předjet, neztratit ani sekundu. Ale co volání přírody? Ta otázka musela napadnout každého: Jak závodníci čůrají? Několika způsoby.

Ten první není právě hygienický, zato je však nejdynamičtější. Vyprázdní se prostě za jízdy v sedle. Zaplatí za to mokrou nohou, ale ušetří čas. Druhý způsob vyžaduje více úsilí, závodník si čas strávený toaletou dopředu „uspoří“. Zrychlí, aby ho zastavení a odskočení si stálo co nejmenší ztrátu.

Třetí způsob je přímo královský. Tzn. pausespipi se řídí nepsanými pravidly Tour de France a fyzickou potřebou lídra závodu. „On je králem,“ vysvětluje profesionální jezdec týmu OROC-VaultRacing Team StephenHall. „Když musí on, může vyhlásit přestávku, kdekoli se mu zlíbí.“ Celý peloton zpomalí, zajede ke krajnici, seskočí z kol a využije šance a uleví si. Předjíždět v takové chvíli by bylo jasným porušením nepsaných etických norem Tour de France.

Ale Tour de France neprovází jen historické skandály v počátku vzniku závodu, ale mnohé další ……

 

 

 

 

 

Čtěte více
Novinky
Speciály
Kokain je out, teď frčí čokoláda

Kokain je out, teď frčí čokoláda

Všichni milovníci hříšného mlsání s názvem čokoláda jsou nadšeni a v euforii. Šňupání čokolády prý navozuje stejné pocity jako při orgasmu.   čtěte hned

Porno herečka vs „normální“ ženská

Porno herečka vs „normální“ ženská

Na porno kouká každý, a kdo tvrdí že ne, kouká na něj o to víc. Problém ale nastává v okamžiku, kdy muž zapomene, že to co se děje u něj v ložnici není "pohádka pro dospělé" ale reálný ... čtěte hned

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Pijete vodu s citronem? Pak děláte velkou chybu!

Když pravidelně každé ráno vypijete sklenici vlažné vody se šťávou z citronů, budou se dít s vaším zdravím zázraky. Podlehli jste novodobému trendu a už si nedokážete představit den bez ... čtěte hned