Nechtějte pomalá auta

 

Dnešním trendem je kupovat si malá a slabá auta. Pokud pomineme jejich bezpečnost, která nebývá nijak velká, jejich deviza, jako malá spotřeba, nízká cena apod., není dobrá kompenzace. Kdo si něco podobného pořídí, záhy zjistí, že ho to štve a ve finále stojí i spoustu peněz. Pokud používáte auto každodenně a jezdíte i mimo město, s litrovým tříválcem nebo i s třináctistovkou se prostě jezdit nedá. 
 

Máte-li podobné úmysly, půjčete si nejprve někde vozidlo s podobným obsahem a udělejte cvičnou jízdu po D1, třeba ve čtvrtek, směr Morava a zpět. Bude to vypadat asi takhle:
 

Pojedete nejprve poklidnou jízdou, na tachometru 130km/h. A i když vám příliš výkonu nezbývá, vše vám bude připadat v pohodě a idylické. Jenže to do okamžiku, než dojedete kamion a budete ho potřebovat předjet. (Nedej bože víc kamionů jedoucích za sebou.) Trochu musíte přibrzdit, protože právě v rychlém levém pruhu předjíždí nějaké jiné auto. Dáte výstražné znamení o změně směru jízdy, podíváte se do levého bočního zrcátka, jestli v levém pruhu nikdo není a protože se blíží stoupání, podřadíte na čtyři a zaryjete pedál plynu do podlahy. Zpoza kamionu se do levého pruhu za velkého řevu vyřítíte rychlostí 120km/h. V tu chvíli dostanete proud vzduchu, před kterým jste byli za kamionem chráněni a vaše rychlost klesne na 110km/h. Asi po půl minutě snažení se dostanete na rychlost 130km/h. Kamion pomalu míjíte, auto vám vibruje a motor řve v otáčkách kolem 5000/min. na čtyřku, vaše oči máte položeny na palubní desce a silou vůle vše tlačíte kupředu. V tom se za vámi zjeví dvě ostré xenonové čočky a přes zpětné zrcátko vám vypalují díry do čela. Co dělat abyste nezdržovali? Přidat plyn. Jenže ouha, jedete ve slabém voze! Dopředu to nejede, uhnout není kam, zařadit pětku nepomůže, protože tím naopak ztratíte asi 2 km/h. Mezitím auto za vámi dojede další limuzína.  A další….. Po dokončení tříminutového manévru, kdy jste se zpotili až….na spodní části zad, vám pak nezbude nic jiného, než strpět jasně výmluvná gesta projíždějících řidičů.  
 

Auta s malým výkonem, pokud se snažíte držet krok s provozem kolem vás, musíte nutně trápit. A nejsou na to stavěna. Tedy pokud se váš život neomezil jen na jízdu mezi dvěma semafory a jednou křižovatkou. Nedostatky se projevují na spotřebě, opotřebení a pochopitelně celkových nákladech za servis. Zkuste jezdit s běžným dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 120 – 150 koní, který dokáže přijatelně akcelerovat, a uvidíte, že jeho spotřeba je ve finále přibližně stejná, ale s mnohem větším jízdním komfortem a pohodlím. 
 

Pokud nechcete být na našich silnicích jako štvanci, nekupujte si slabá auta. I na dálnici se sice dá jet s malým obsahem za rozumnou spotřebu, ale jakmile potřebujete trochu akcelerace, výhody najednou mizí. I proto šéfové firem tolik nadávají na své zaměstnance, kteří jezdí služebními Fabiemi 1.2 HTP (výkon 40 kW) a jejichž spotřeba je průměrně 10 – 11l/100km. Přesto, že pan ředitel ve služebním Superbu s obsahem 3.6 jezdí za pouhých 9 litrů. Nedochází jim to. 

 

Existuje malá poučka: Vezměte celkovou hmotnost auta a vydělte deseti. Výsledné číslo značí, jaký by měl být přibližný výkon v koních (pak jen přepočítejte na kW). 

 

Až si zase budete vybírat nové auto, možná raději nekoukejte na to, jestli má nebo nemá střešní okno, navigaci, zadní elektrická okna, parkovací senzory nebo dvouzónovou klimatizaci. TO NEJEZDÍ! Raději si vyberte slušný výkon. Nebudete pak na nervy, až se na vás opět na dálnici přilepí dva xenony. Jen přidáte plyn a v klidu se zařadíte do druhého pruhu.